Třebíč

Třebíč
Třebíč-Vnitřní Město z Masarykovy vyhlídky na Hrádku
charakter sídla: město
obyvatel: 38 717 (2008)[1]
domů: 5837
PSČ: 674 01
součást obce: Třebíč
okres: Třebíč
historická země: Morava
katastrální území: Třebíč
katastrální výměra: 57,6 km²
zeměpisná šířka: 49° 13′ 12" s. š.
zeměpisná délka: 15° 52′ 48″ v. d.
nadmořská výška: 405 m
Třebíč na mapě
město Třebíč
základní územní samosprávné společenství občanů

Třebíč – znak Třebíč – vlajka znak vlajka

obyvatel: 38 717 (2008)[1]
historická země: Morava
kraj: Vysočina
Oficiální web městského úřadu: http://www.trebic.cz
E-mailová adresa: info@trebic.cz
adresa městského úřadu: Karlovo náměstí 55
674 01 Třebíč
starosta: Ing. Ivo Uher
NUTS 5 (obec): CZ0614 590266
obec s rozšířenou působností: Třebíč
pověřená obec: Třebíč
katastrální výměra: 57,6 km²
katastrální území: 10
základní sídelní jednotky: 32
Části obce (17)
Seznam místních částí Třebíče

Třebíč (zvuk Třebíč [ˈtr̝̊ɛbiːtʃ], rod ženský, ale původně mužský, německy Trebitsch[2]) je město s rozšířenou působností, nacházející se na západě Moravy, v jihovýchodní části kraje Vysočina. Leží na řece Jihlavě 30 km jihovýchodně od krajského města Jihlavy a 56 km západně od města Brna. Nadmořská výška města se pohybuje mezi 392 m n. m. (u Palečkova mlýna při řece Jihlavě) a 503 m n. m. (Strážná hora s Kaplí Povýšení sv. Kříže).

Třebíč má k roku 2008 38 717 obyvatel. V dobách svého největšího rozmachu byla Třebíč po Olomouci a Brně nejvýznamnějším střediskem na Moravě, statky zdejšího kláštera dosahovaly téměř až k Opavě.[3] Nárůst počtu obyvatel začal až po druhé světové válce výstavbou rodinných domů a následně velkých panelových sídlišť. Dnes je Třebíč důležitým centrem západní Moravy a okresu Třebíč.

Rozloha Třebíče činí 56 km2 a člení se do 17 částí, z nichž se 10 nachází přímo ve městě a zbylých 7 v blízkém okolí. V roce 2008 město hodlá usilovat o dosažení postu statutárního města.[4]

Obsah

[editovat] Název města

Název města s největší pravděpodobností pochází z místního názvu les třebečský (Třebečský les) zmíněného v třebíčském opisu Kosmovy kroniky, sepsaném v třebíčském klášteře, (in silva trebecensis - v lese třebečském).[5] Název může také pocházet ze slova třebiti[2], které má význam ničení lesa, kácení lesa, z toho se usuzuje že na území města byly hluboké lesy, ale tato možnost je méně pravděpodobná.

Název se původně užíval v mužském rodě, ale v 19. století se po vzoru ta obec začala používat v ženském rodě - ta Třebíč.[6]

[editovat] Místní části

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam místních částí Třebíče.
Mapka místních částí Třebíče
Mapka místních částí Třebíče

Ve městě Třebíči se nachází celkem 17 městských částí, z toho se nachází 10 přímo ve městě, zbylých sedm je v přímé blízkosti města. Podle sčítání lidu v roce 2001 se v Třebíči nacházelo 4 895 domů a žilo zde 39 021 obyvatel, podle posledních součtů z roku 2008 zde žije 38 717 obyvatel.

Nejrozsáhlejší městskou částí jsou Slavice; nejmenší Zámostí. Nejlidnatější jsou Nové Dvory a nejméně obyvatel má Řípov.

[editovat] Bývalé místní části

Po roce 1989 se několik místních částí osamostatnilo. V budoucnu se dá předpokládat, že pokud se Třebíč stane statutárním městem, tak se tyto místní části připojí zpět. To by jim mělo přinést mnoho výhod.

[editovat] Seznam bývalých městských částí

[editovat] Politika

Síťový graf dělení mandátů podle stran mezi lety 1994 a 2006
Síťový graf dělení mandátů podle stran mezi lety 1994 a 2006
Podrobnější informace naleznete v článcích Seznam třebíčských zastupitelů a Seznam třebíčských radních.

Městský úřad města Třebíče tvoří starosta, tři místostarostové, tajemník úřadu a další zaměstnanci, městský úřad tvoří i 13 odborů. Nynějším starostou je Ivo Uher, zastupitelstvo města tvoří 27 lidí. V rámci zastupitelstva v Třebíči působí i městská rada.

Ve volbách v roce 2006 zvítězila ODS a získala tak 6 mandátů. Posléze byla vytvořena koalice stran ODS, ČSSD a KDU-ČSL.

Třebíčskem v roce 2007 a 2008 otřásli protesty vůči vedení města, šlo o tzv. kauzu „Vídeňský rybník“. Jde o prodej pozemků firmě Lima, která měla dostat pozemky za nižší cenu než jiné firmy v konkursu.[10][11] Později došlo i k napadení kameramana ČT, který natáčel příspěvek do pořadu Reportéři ČT a také k promítání celého záznamu v sále třebíčského Fóra. Česká televize a její reportéři byli třebíčskými radními obvinění, že záznam byl špatně sestříhán.[12] Na zasedání zastupitelstva v říjnu roku 2008 se starosta Ivo Uher za svoje chování vůči redaktorům ČT omluvil, ale i přesto byl učiněn návrh na jeho odvolání. Místostarostové Miloš Mašek a Stanislav Mastný se za svoje počínání omluvit odmítli. Starosta nakonec odvolán nebyl.[13] V prosinci se na Karlově náměstí v Třebíči konala demonstrace za odstoupení vedení radnice. Za zastupitelstvo vystoupili starosta Ivo Uher a zastupitelé Milan Zeibert a Pavel Heřman. Někteří další sledovali demonstraci z oken radnice.[14]

[editovat] Historie města

[editovat] Archeologické nálezy

Ve sbírkách Muzea Vysočiny v Třebíči (býválé západomoravské muzeum) jsou uchovávány doklady o osídlení třebíčska v dobách pravěku, např. u Mohelna byla nalezena křišťálová čepel z období szeletien. Další nálezy z období 4. tisíciletí př. n. l. byly nalezeny ve Štěpánovicích. Mezi nimi byla i známá Štěpánovická Venuše, párová soška znázorňující pohlavní akt. Z doby bronzové byly nalezeny předměty jako bronzová dýka v řece Jihlavě (datována do 2. tisíciletí př. n. l.), později i latinská bronzová spona na tzv. Hradisku u Kramolína (datována do 5. stol. př. n. l.). Západomoravské muzeum má ve sbírkách i několik mečů ze středověku.[15]

[editovat] Starší osídlení

V místě založení města Třebíče zatím není mnoho důkazů o starším osídlení. Pouze na Karlově náměstí a v části Stařečky byly nalezeny pozůstatky základů domů, ty by mohly být starší než samotné město a možná i starší než třebíčský klášter. Podle kroniky Eliáše Střelky Náchodského se na místě kláštera mohl nacházet hrad Dřevín, či Dřevíč[16], tato možnost však byla již téměř vyvrácena. Více pravděpodobné je, že se zde nacházel opevněný dvorec, který mohl patřit jistému Třebkovi. Jeho jméno by mohlo být spojeno s místním názvem Třebečský les. Tento opevněný dvorec by se snad mohl nacházet na pahorku v centru města jménem Horka.[17] Tato informace prozatím nemohla být potvrzena, protože velká část pahorku byla odstřelena při stavbě silničního průtahu v 80. letech 20. století.

[editovat] Středověk

[editovat] Založení města

První zmínky o Třebíči sahají až do roku 1101[2], kdy zde moravská údělná knížata Oldřich Brněnský a Litold Znojemský založila benediktinský klášter. První stavbou tohoto kláštera byl kostel sv. Benedikta vysvěcený roku 1104, posléze byl v roce 1109 vysvěcený i klášterní chrám Nanebevzetí P. Marie. Prvním opatem kláštera byl opat Cuno, dalším opatem byl opat Vojtěch a posléze, do roku 1160, opat Naděj. Ve čtyřícátých letech 13. století byla na rozkaz opata Arnolda z Porýní přistavěna nová klášterní budova a kolem roku 1260 bazilika svatého Prokopa, tehdy známá ještě jako klášterní chrám Nanebevzetí P. Marie.

K majetku kláštera původně patřily pouze pozemky a vsi v okolí tehdejšího kláštera, podle zakládacích listin jich bylo 52, klášteru je daroval kníže Oldřich (např. Křižanov, Kojatín, Smrk a další), po smrti knížete Oldřicha přibyly vesnice z jeho dědictví (dalších 5 vesnic), po smrti Vratislava Brněnského přibylo Nmecino. Ještě před svou smrtí daroval kníže Litold dalších 14 vesnic, po Litoldově smrti jeho syn Konrád II. Znojemský daroval dalších 6 vesnic. Konrád II. Ota se v roce 1182 markrabětem moravským a v mezi lety 1189 a 1191 se stal i českým knížetem.[18]

Později začala vznikat tržní osada na levém břehu řeky Jihlavy, přibližně v místech, kde se dnes nachází Žerotínovo náměstí. Později se hlavní tržní osada přesunula na druhou stranu řeky, důvodem byla nemožnost rozšiřování z důvodu skalních stěn okolo. V roce 1225 se v klášterních listinách setkáváme se jménem osady Horka.

[editovat] Městská práva

Nejstarší listina, kde je Třebíč již zmiňována jako město pochází z roku 1277. V této listině, která je uložena v okresním archivu města Třebíče, jsou opatem Martinem oceněny zásluhy Heřmana v Třebíči (latinsky Hermanni in Trebetz), dále zmiňuje i to, že zbavuje jeho dům od veškerých daní a dávek. Také se usuzuje, že Heřman byl tzv. lokátorem města, lokátor je osoba určená vrchností, která se zavázala, že v určité době založí vesnici nebo město, klidně i na zelené louce, za to měl obdržet nejlepší rychtu a nejlepší statek. Tato práva měl i Heřman, který je zmiňován v tom, že byl povolán zpět ze zahraničí a bude se s ním zacházet milostivě.[19]

V květnu 1312 a v květnu 1315 město Třebíč navštívil Jan Lucemburský a ochránil město před výboji od majitele hradu Ungersberg (nynější hrad Sádek) jménem Jimram z Boskovic. Podle A. Kubeše se "především král Jan obrátil k tomuto hradu a dobyv ho, dal 18 loupežníkův tam zajatých popraviti".[20] V roce 1335 město od markraběte moravského Karla obdrželo privilegia znojemského práva, mezi privilegii bylo i právo opevnit se hradbami a příkopy ("aby město vaše ve třech letech silnými zdmi a příkopy dokonale ohrazeni bylo"[21]) a řídit se městským právem. Město dostalo právo působit přes městskou radu (lat. consilium), městská rada byla složena z přísežných (lat. iurati) vybíraných původně pánem města a později volených z nejbohatších měšťanů. Ve svém čele měla purkmistra, který byl volen vždy na 4 týdny, později přestal mít moc rychtář a veškerá právní moc města přešla na radu, místo rychty začaly být centrem města radnice (něm. rathaus).[22]

Hradební soustava města byla tvořena hradbami s úzkými střílnami, několika kulatými věžemi, které měly být pozůstatkem z původního hrazení a mohutnými čtvercovými věžemi. Součástí byly i tři brány, Znojemská, Jihlavská a Brněnská, součástí znojemské brány byla i městká věž, která měla funkci oznamovací. Předsunuté hlídky sídlily v objektech na Strážné hoře, Hrádku a podle Fišera i nad Polankou, zbytky kulaté věže se dochovaly pouze na Hrádku. [23]

v roce 1405 byl v Třebíči zřízen Špitál, zřídil ho měšťan Janek, tentýž rok biskup olomoucký (Lacek) vyzývá k darům pro třebíčský špitál.[24] V roce 1413 byla městu potvrzena všechna práva a všechny výsady, po smrti Jošta Moravského a Prokopa Lucemburského je potvrdil král Václav IV.

[editovat] Husitské období

Podle A. Kubeše byl spolu s Ivančicemi v roce 1424 dobyt snad i třebíčský klášter, stalo se tak při tažení Žižkových vojsk. Třebíč se tak stala jednou z opor táboritů na moravě a také jedním z cílů výpadů královských měst (Jihlava, Brno, Znojmo). V únoru roku 1425 se tyto výpady konaly převážně ze Znojma, v říjnu obléhala vojska Albrechta Habsburského a Zikmunda Lucemburského klášter, ale po očekávané pomoci Pražanů a Táboritů vojska královská ustoupila. Husité přišli o klášter někdy před rokem 1430.

Město ovšem patřilo husitům i další léta, jeho zástupci se 21. prosince 1434 zúčastnili porady měst v Táboře, podle Kubeše bylo město Třebíč dobyto a byla mu tehdejším markrabětem Albrechtem (Albrecht II. Habsburský) navrácena zpět všechna práva dříve nabytá. [25]

Klášter se po těchto bitvách zadlužil a postupně začal odprodávat svůj majetek a obce, které mu patřily.[26] Město, narozdíl od kláštera, vzkvétalo, od markraběte Albrechta obdrželo právo dvou výročních trhů, v roce 1454 město obdrželo od Ladislava Pohrobka právo mílové (zákaz vaření piva v okruhu jedné míle od kláštera) a od krále Jiřího z Poděbrad právo vybírat dávky z piva. Z listiny od krále Ladislava se mělo město věžemi a zdmi obehanti, nejpevněji bylo opevněno vnitřní město, předmětí byla opevněna také. Byla dostavěna městská věž a k ní byl ulit i zvon se zlatou obručí, byly obnoveny předsunutá stanoviště na Šmeralově kopci, Strážné hoře a Hrádku.[27]

[editovat] Vypálení města Matyášem Korvínem

Po ustálení situace s hospodářským stavem kláštera a po sporech opata kláštera a města se situace kláštera obrátila v lepší a po konfliktech krále Jiřího a papežské kurie v roce 1466 se klášter a jeho opat zařekli, že se pokusí udržet smír mezi oběmi stranami. Během česko-uherských válek, které probíhaly poblíž Znojma Matyáš Korvín pouze bránil vojskům Jiřího v rozhodující bitvě. Po ústupu Jiřího vojsk zpět do Čech však rychlým výpadem 12. května 1468 oblehla Korvínova vojska třebíčský klášter a 14. května jej dobyla. Ženy a děti byly poslány do Velkého Meziříčí, spousta měsťanů zemřela a město bylo podle listu odeslaného českým katolíkům vzato, spáleno a do kořene zničeno. Posléze Matyáš táhl na opevněný klášter, kde bylo schováno 1500 jezdců a syn Jiřího z Poděbrad Viktorín. Matyáš se domníval, že v klášteře jsou schováni oba Jiřího synové, Viktorín i Jindřich, Jindřich byl ovšem otcem z Čech vyslán na obranu kláštera a záchranu svého bratra, jeho vojska byla poražena. Viktorín lstí v noci 6. června mezi třemi skupinami jízdy uprchl z kláštera. 15. června se vzdal i zbytek osazenstva kláštera a 20. června odtáhl i Matyáš. Po dalších sedm let zde měly stát pouze ohořelé trosky města.[28]

[editovat] Obnova města a Pernštejnové

Podle Štřelkovy kroniky mělo být město po zničení vlastněno třinácti pány, v roce 1478 bylo vlastněno Zdenkem ze Šternberka, měl jej obdržet za jeho pomoc při dobytí města a kláštera. Některé klášterní vsi drželi i jiní páni.[29] V roce 1483 zde pobýval král Vladislav Jagellonský a ještě o rok později Třebíč patřila pánům ze Šternberka. Po uzavření smlouvy o zboží dobytých mečem mezi českým králem a Matyášem se král zbavil Třebíče tak, že ji zastavil Vilémovi z Pernštejna. V prvních letech 16. století Pernštejnové skupovali spoustu vesnic z původního majetku kláštera. Již v roce 1492 je Vilémovi dovoleno zakládat na klášterních pozemcích rybníky a v roce 1573 je již uváděno 41 rybníků. Dělením majetku získal Třebíč syn Viléma Jan, zvaný bohatý, a ten ji dohodou převedl na Jana Jetřicha. V roce 1546 byla ovšem Třebíč zpětnou výměnou za Vranov a Jemnici vrácena do rukou Pernštejnů. V roce 1547 město opět obdrželo mílové právo, ve stejné listině se také reguloval rybolov, práce řezníků a otázka židů ve městě, měšťané pociťovali silnou obchodní konkurenci ze strany židů ve městě, ti byli tímto z města vypovězeni.

V roce 1548 ovšem Vilém umírá a město padá do rukou jeho syna Vratislava, zvaného nádherný, jeho dobré vztahy s králem mu pomohli získat Třebíč do dědického vlastnictví. Po mnoha komplikacích je, z důvodu velkého zadlužení, v roce 1556 nebo 1557 prodal Burianu Osovskému z Doubravice.[30]

[editovat] Novověk

[editovat] Třebíč za rodu Osovských

Burian Osovský z Doubravice musel kvůli zakoupení celého třebíčského panství prodat svoje původní majetky a aby původní třebíčské majetky oddlužil, začal zvyšovat podíl rybníkářství a také pivovarnictví, pivovarnictví Burianu vydělávalo již ve Valči. Burian ovšem měšťanům odpíral jejich práva, kromě práva mílového. Vařil tak nakonec pivo jen v několika okolních vesnicích. Třebíčští měšťané se začali bránit a obrátili se na českého krále Ferdinanda I., který se jich zastal a 7. března 1560 potvrdil jim všechna dosud vydaná práva a napomenul Buriana Osovského z Doubravice. Spory o mílové právo ovšem trvaly až do Burianovy smrti v roce 1563, kdy se měšťané ve sporu obrátili na Maxmiliána II., který se od sporu distancoval a rozhodnutí nechal na zemském soudu v Olomouci, o výsledku nejsou žádné zprávy, ale podle některých pramenů měli Osovští opustit pivovary ve Vladislavi a Kamenici a založit nový velký pivovar v Čechtíně.[31]

Od roku 1568 vládne v Třebíči syn Buriana Smil (druhý syn Jan Osovský zemřel), třebíčské panství je stále zadlužené a za vlády Smila se začíná rozvíjet robota, zvyšovat se platy a převládá jiný styl hospodářství než za doby Buriana. Oddlužení města pomohly i dva výhodné Smilovy sňatky, první s Bohunkou ze Žerotína v roce 1527 a druhý v roce 1589 s Kateřinou z Valdštejna. Mezi lety 1556 a 1629 se zvyšoval počet obyvatel ve městě, nejvíce na Jejkově. V roce 1629 je na celém panství 995 obyvatel, z toho ve městě 398. Celkový příjem důchodů v tomtéž roce je 10 389,5 zlatých, z toho největší příjem měl čechtínský pivovar (2000 zlatých). V Třebíči bylo 11 cechů, největší a nejvýznamější byl cech soukenický. Již jsou zmiňovány některé domy ve městě, např. Černý a Malovaný dům. Roku 1583 obdrželo město tzv. městské zřízení, městká rada se tak stala jen nástrojem vrchnosti. Měšťané byli nuceni docházet na jednání městské rady a purkmistrovi bylo v roce 1582 uděleno právo pečetit červeným voskem.[32]

V roce 1599 se městem prohnal ničivý požár, zničil 113 domů a vznikl neopatrným zacházením se sušeným ječným sladem.

V druhé polovině 17. století se fara sv. Martina dočkala povýšení na děkanství. Tato událost velmi výrazně ovlivnila rekatolizaci. V letech 17651769 město, stejně jako celá Morava, trpělo hladomorem.[33]

[editovat] 19. století

V letech 1821 a 1822 město poničil velký požár, první požáry byly odplatou za protirobotní vzpoury, po okolních vesnicích byly rozdávány paličské listy s hrozbami a tyto byly od května do července roku 1821 plněny, shořelo mnoho domů v Židech, v Týně a na Jejkově. Druhý požár vznikl v domě U zlatého lva (dům na dolní straně náměstí, nyní s restaurací) a shořelo 290 domů, kostel a kostelní věž, škoda byla odhadnuta na milion zlatých. O deset let později, v roce 1832, začala řádit i v Třebíči cholera. Mezitím se v roce 1830 městem prohnala jedna z větších povodní, voda zaplavila celé Karlovo náměstí a místy dosahovala až do prvních pater. Po roce 1850 byla ve městě postupně založena spořitelna (1863), Národní dům a gymnázium (obojí 1871). Roku 1885 bylo postaveno i sousoší sv. Cyrila a Metoděje na Karlově náměstí, o rok později bylo město připojeno k železnici. Ke konci 19. století vznikly také dnes významné podniky ZON (zal. roku 1879) a BOPO (dříve Karl Budischowski, dnes již neexistuje).[34]

[editovat] 20. století

Na počátku 20. století byla v Třebíči doktorem Jaroslavem Bakešem založena nemocnice. V třicátých letech byly zakoupeny koželužnické závody Budischowski firmou Tomáše Bati, který začal v Borovině stavět dělnické kolonie a vytvořil tak velkou část dnešní městské části Borovina.[35] Ve dvacátých a třicátých letech, kdy je starostou města významný vlastenec Josef Vaněk, zažívá město velký rozmach. V roce 1935 probíhají velkolepé oslavy Třebíč 600 let městem na které jsou pozváni i významné osobnosti z celé tehdejší Československé republiky.[36] Za druhé světové války prožívá město menší útlum, jelikož jsou v koncentračních táborech zavražděni třebíčští Židé, kteří se podíleli na hospodářském růstu. V Třebíči také sídlí německá posádka a členové Gestapa často navštěvují hotel Zlatý Kříž. Po válce v Třebíči roste síla komunistů, zvláště kvůli vysokému počtu dělníků a kvůli některým komunistům, kteří z Třebíče pocházeli. Po Únoru 1948 jsou zestátněny velké třebíčské společnosti a město zažívá útlum. V 70. letech se začínají budovat nová sídliště, školy a další zařízení. Důvodem je stavba jaderné elektrárny Dukovany. Roku 1985 se městem prohnala další z velkých povodní, později se povodně vrátily ještě v letech 2005 a 2006.

[editovat] Současnost

V současnosti Třebíč zažívá velký rozvoj. 3. července 2003 se židovské ghetto a bazilika staly součástí seznamu UNESCO.[37] Tento krok podpořil turismus v Třebíči a zároveň přinesl více pracovních míst, zvláště v sektoru služeb.

V poslední době je Třebíč místem čilého stavebního ruchu, otevírají se nové obchody (byl zde mj. otevřen první supermarket Spar v České republice[38]) a rozvíjí podnikání. Plánuje se elektrifikace železniční tratě č. 240 vedoucí přes Třebíč a výstavba velkého městského okruhu.

[editovat] Územní vývoj

Město Třebíč se svým půdorysem řadí k podunajskému typu měst. Jeho hlavní náměstí má ulicový charakter. Vzniklo jednostranným rozšířením staré komunikace a kopíruje pravý břeh řeky Jihlavy zahnutý do oblouku. Vedlejší prostranství vzniklo při farním kostele sv. Martina.[39] Toto jádro města uzavřely hradby. Do města se vcházelo třemi branami: jihlavskou (podklášterskou), vídeňskou (znojemskou) nebo jejkovskou (brněnskou).[40]

Jako předměstí vznikly v době renesance Stařečka za jihlavskou branou a Jejkov za brněnskou branou. Románské podhradí kláštera (Podklášteří) stavebně přešlo do sousedícího židovského města.[39] Poté byly položeny základy pozdějších částí Nových Dvorů a Nového Města na levém břehu řeky. Od 2. poloviny 19. století se město začalo rozpínat směrem na jih od Horky do nové části Domky a dále přes Stařečku do Boroviny,[39] rychlým tempem začátkem 20. století. To se dál k severu rozšířily Nové Dvory, dál k jihu Domky, při borovinské továrně rostly dělnické domky.[41] Víceméně pozvolný růst města na všech stranách, včetně výstavby mnoha cihlových činžovních domů v Domcích a Borovině a průmyslové zástavby v Domcích a na Jejkově, zvrátil do překotného tempa záměr a počatá realizace výstavby dukovanské elektrárny. Od poloviny 70. let 20. století tak byla po okrajích města zakládána sídliště panelových domů. Největší z nich vyrostlo na přelomu 70. a 80. let na Nových Dvorech a v Borovině. Další panelová výstavba proběhla v mezitím připojené části Týn a na přelomu 80. a 90. let též na Novém Městě. Natolik zásadnímu zvýšení počtu obyvatel se musela přizpůsobit i dopravní infrastruktura města, a tím mj. došlo k asanování takřka celé Horky, dále staré zástavby Nového Města a podstatné části Stařečky.[42]

[editovat] Demografie

tab. 3
Třebíč

Počet obyvatel[43][44]
Rok sčítání Počet obyvatel
1763 3 149
1772 3 439
1791 4 743
1799 5 010
1830 6 005
1835 6 731
1843 6 803
1849 7 800
1850 8 002
1869 10 328
1880 11 999
1890 13 726
1900 15 309
1910 16 347
1921 17 191
1930 17 555
1950 20 257
1960 20 387
1970 22 555
1980 29 017
1985 36 008
1991 38 355
2001 39 021
2005 38 715
2008 38 717

Mezi lety 1850 - 1920 byl průměrný přírůstek obyvatelstva 1532 obyvatel za 10 let.[45] Od roku 1930 je patrná míra populační expanze. Mezi lety 1970 a 1991 je již velice patrný nárůst obyvatelstva kvůli výstavbě Jaderné elektrárny Dukovany. V tomto období narostl počet obyvatelstva o 15 800 obyvatel za 21 let. Tento nárůst je také spojen s výstavbou velkých sídlišť na severu města.

Nejvyšší přirozený přírůstek od roku 1970 byl mezi lety 1981 a 1982, zde se projevují tzv. silné ročníky. Od roku 1982 do roku 1985 bylo zaznamenané největší snížení přirozeného přírůstku obyvatel, další roky se přirozený přírůstek snižuje pouze pozvolně. [46]

[editovat] Etnické složení obyvatel

V okresu Třebíč žilo v roce 2001 celkem 117 367 obyvatel, z toho bylo nejvíce obytel s českou a moravskou národností, českou národnost při sčítání lidu v roce 2001 přiznalo 100 126, moravskou přiznalo 12 793 obyvatel. V okrese Třebíč dále žilo 21 obyvatel se slezskou národností, 940 obyvatel se slovenskou, 78 obyvatel s romskou, 52 obyvatel s polskou, 31 obyvatel s německou, 47 obyvatel s ruskou národností, 139 obyvatel s ukrajinskou národností a 88 obyvatel s vietnamskou národností. Obyvalelů s ostatními zjištěnými národnostmi byli zastoupeni 338 obyvateli. Obyvatel s nezjištěnou národností bylo v roce 2001 2 714.[47]

[editovat] Místní části

Třebíč má 17 místních částí, nejvíce obyvatel, a to 16 657 v roce 2001 žilo v části Nové Dvory. Podle údajů českého statistické úřadu žilo v této části v roce 1980 pouze 7 929 obyvatel, to znamená, že za 11 let se počet obyvatel zdvojnásobil, tento jev se přičítá stavbě Jaderné elektrárny Dukovany. Nejméně obyvatel v roce 2001 žilo v Řípově, pouhých 68 obyvatel, pouhých 88 obyvatel žilo i v místní části Sokolí.[48]

[editovat] Seznam nejlidnatějších místních částí

[editovat] Grafy počtu obyvatel

[editovat] Třebíčské památky a zajímavosti

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam třebíčských památek.
Originální ukazatel v Židovském ghettu
Originální ukazatel v Židovském ghettu

V Třebíči se nachází mnoho památek a významných bodů. Nachází se zde starobylé židovské město a bazilika svatého Prokopa, obě památky byly v roce 2003 zapsány do seznamu světového dědictví UNESCO. V centru města se nachází Karlovo náměstí, které je jedním z největších náměstí v České republice.

[editovat] Zámostí a Podklášteří

Podrobnější informace naleznete v článcích Třebíčská židovská čtvrť, Zámostí (Třebíč) a Podklášteří.

Na levém břehu řeky Jihlavy, na místě zvaném Židy či Zámostí, se rozkládá jedna z největších židovských čtvrtí v Evropě. Třebíčská židovská čtvrť je jedinou židovskou památkou mimo území Izraele, samostatně zapsanou v seznamu UNESCO. Byla zapsána 3. července 2003.[37] Jsou zde křivolaké uličky, původní domy, klenuté průchody a mnoho dalších typických prvků. Radnice, rabinát, nemocnice ani většina ostatních památek dnes neslouží svému původnímu účelu.

V Podklášteří se nachází Bazilika svatého Prokopa, která je společně s židovskou čtvrtí zapsána na seznamu UNESCO. Kdysi se zde nacházelo benediktinské opatství, které bylo založeno v roce 1101. Klášter se postupem času stal náboženským centrem i vojenskou pevností, tuto pozici si udržel až do husitských válek. V roce 1468 byl dobyt uherskými vojáky. Pozdější světská vrchnost klášter přestavěla na zámek. Dnes zde sídlí Muzeum Vysočiny Třebíč.

[editovat] Vnitřní Město

Podrobnější informace naleznete v článku Vnitřní Město (Třebíč).
Komenského náměstí a městská věž; vlevo je vidět západní strana Karlova náměstí; uprostřed kulturní komplex Fórum - Pasáž; dole střechy domů v Zámostí
Komenského náměstí a městská věž; vlevo je vidět západní strana Karlova náměstí; uprostřed kulturní komplex Fórum - Pasáž; dole střechy domů v Zámostí

Centrum města tvoří Karlovo náměstí, lidově zvané také rynek, vytyčené při založení města jako tržiště s plochou 22 000 m². Těmito rozměry je jen o pár metrů čtverečných menší než Václavské náměstí v Praze, takže se město v minulosti mohlo velikostí náměstí rovnat městům královským. Na počátku 19. století mělo náměstí ještě renesanční a barokní podobu, kterou zničil požár v roce 1822. Nyní se na Karlově náměstí konají dopolední trhy, kulturní akce jako Třebíčské Bramborobraní, pivní slavnosti a oslavy vstupu města do fondu světového dědictví UNESCO.

Ve Vnitřním Městě, na kopci, se nachází 75 metrů vysoká městská věž, která patří ke kostelu sv. Martina. S ním však dříve nebyla spojena, ale sloužila jako součást opevnění. Dále zde leží kapucínský klášter a pravoslavný a evangelický kostel. Na Karlově náměstí se nachází i Malovaný dům s galerií a informačním centrem, Černý dům s restaurací a sousoší Cyrila a Metoděje.

[editovat] Stařečka

Podrobnější informace naleznete v článku Stařečka (Třebíč).
Kaple Povýšení sv. Kříže (Kostelíček) před opravou v roce 2007
Kaple Povýšení sv. Kříže (Kostelíček) před opravou v roce 2007

Na Stařečce se říká východní oblasti města, směrem do čtvrti Borovina. Nachází se zde kaple Povýšení sv. Kříže, na nejvyšším místě Třebíče, kousek od nedostavěné nové hvězdárny a kluboven skautských oddílů, zvaném Kostelíček. Tato kaple má půdorys kříže a jejím stavitelem byl amatérský architekt Jan Fulík. Bylo tomu v roce 1644.

U řeky Jihlavy leží říční lázně Polanka z roku 1933. Dřevěné šatny z téhož roku jsou stále v provozu a stále jsou předmětem obdivu. Autorem návrhu byl Bohuslav Fuchs. V těchto lázních se v roce 1992 konaly Hry bez hranic, třebíčský tým nakonec zvítězil i ve finále tohoto ročníku na Azorských ostrovech. Na tzv. Kanciborku se nachází Větrný mlýn, který sloužil na úpravu třísla pro koželuhy, dnes již není funkční.

[editovat] Třebíčské památky

[editovat] Doprava

Podrobnější informace naleznete v článku Doprava v Třebíči.
Východozápadní magistrála vedená středem města
Východozápadní magistrála vedená středem města

Již ve starověku vedly v blízkém okolí Třebíče významné obchodní stezky: Haberská, která vedla přes Čáslavice, Kojetice, Stařeč, Přibyslavice a Brtnici, v Brtnici se křížila se stezkou Lovětínskou, později zvanou i Třebíčská stezka, ta vedla od starého Brna, přes Zastávku u Brna, Vladislav, Trnavu a končila v Lovětíně. Další důležitou křižovatkou stezek byl tehdejší Brod, ten se nacházel na místě, kde se nachází dnešní Vladislav, zde se křížily stezky Libická a Lovětínská. [49]

Nyní je Třebíč dopravním uzlem okresního významu. Městem prochází silnice první třídy č. 23 (Písek - Brno) a krajská páteřní komunikace druhé třídy č. 360 spojující město s dálnici D1 u Velkého Meziříčí. V těsné blízkosti města odbočuje ze silnice I/23 silnice druhé třídy č. 405 spojující Třebíč s krajským městem Jihlavou. V současné době prochází obě krajské komunikace výraznou rekonstrukcí.

Téměř souběžně se silniční sítí vede síť železniční. V celém okolí Třebíče je nejvýznamnější železnice č. 240 z Jihlavy do Brna, po které se denně přepraví několik stovek cestujících. Přímo v Třebíči se nachází železniční stanice Třebíč a zastávka Třebíč-Borovina. V současné době se připravuje rekonstrukce a elektrifikace celé železniční trati i rekonstrukce stanice Třebíč, včetně přednádraží. Poblíž města také vede trať č. 241 z Vídně do Jihlavy.

Na okraji města se nachází sportovní letiště Západomoravského aeroklubu v Třebíči. Ve městě funguje městskou hromadnou dopravou, která je ve městě zajišťována devíti linkami autobusů. Dříve se také plánovalo zavedení trolejbusů v Třebíči. Z ekologického hlediska ji ale dnes nahrazují moderní plynové autobusy.

V Třebíči a okolí existují cyklostezky. V roce 2007 bylo veřejnou vyhláškou oznámeno zahájení stavebního řízení cyklostezky Jihlava - Třebíč - Raabs an der Thaya.[50] Další cyklostezka nese název Třebíčský okruh a začíná i končí na tzv. Polance v západní části města.

[editovat] Hospodářství

[editovat] Průmysl

Brána do areálu BOPO z poloviny 19. století
Brána do areálu BOPO z poloviny 19. století
Brána do Areálu ZON, s vývěsním štítem a logem firmy ZON
Brána do Areálu ZON, s vývěsním štítem a logem firmy ZON

V Třebíči se dlouhou dobu udržovala tradice výroby obuvi. Původně patřil borovinský kožedělný závod firmě Budischowski, později byl zakoupen zlínským podnikatelem Tomášem Baťou. V roce 1936 začala výstavba areálu Baťových závodů podle návrhu architektů Františka Gahury, Vladimíra Karfíka a Miroslava Lorence. V těchto budovách později sídlila i firma BOPO (BOty POnožky), vyrábějící obuv, a firma Trepon, která dosud vyrábí ponožky a punčochy. Nyní jsou využívány jen omezené kapacity výrobních prostor, výrobní stroje byly rozprodány v aukcích.

V průmyslové zóně na jihovýchodě města působí firmy Uniplet (výroba pletařských strojů), TEDOM (výroba autobusů, včetně ekologických, které jsou nasazeny v několika provozech MHD, v Třebíči jezdí jeden vůz tohoto typu)[51] S.O.K. (stavební a investiční služby) a První Brněnské Strojírny.

Mezi dalšími většími společnostmi v Třebíči jsou i stavební firma Outulný, firma vyrábějící systémy pro čerpací stanice UNICODE SYSTEMS, firma zabývající se výrobou limonád a sirupů ZON, společnost TIPA, která se zabývá různými činnostmi, a mimo jiné I&C Energo (člen Skupiny ČEZ).

Třebíčští obyvatelé jsou dále častěji zaměstnáváni ve společnostech většího, než okresního významu, mezi těmito subjekty je i Jaderná elektrárna Dukovany. Další velké společnosti s velkými počty zaměstnanců z Třebíče jsou: Mann+Hummel, Tusculum, Motorpal a BEL Sýry.[52]

[editovat] Obchod

Významným tématem Třebíče jak z hlediska obyvatel, tak z hlediska obchodních firem je konkurenční boj hypermarketů a supermarketů. [53] Třebíč byla prvním městem, kde řetězec supermarketů Spar v roce 2006 postavil supermarket SPAR (do té doby stavěl v Česku jen hypermarkety Interspar). Výstavba hypermarketu Interspar, v jehož sousedství se nachází i diskontní prodejna Lidl, v roce 2007 zapříčinila problémy místního zastupitelstva. Jednak kvůli spornému prodeji pozemků, jednak kvůli tomu, že příjezd k prodejně Interspar byl uveden do provozu nezkoulaudovaný.

Již dříve ovšem byly otevřeny jiné supermarkety, mezi prvními byl v roce 1997 supermarket Delvita [53], který byl otevřen v bývalé proluce u řeky Jihlavy na ulici Smila Osovského, později, v roce 2006 byly supermarkety Delvita v České republice převzaty společností Rewe Group a transformovány na supermarkety Billa [54]. O rok později byla postavena na Táborské ulici Billa [53][55], v tu dobu byl otevřen i supermarket Prima (nyní Hypernova) [56] na jižním okraji města. V roce 1999 byl na Brněnské ulici postaven supermarket Kaufland.

Později, po roce 2000 se začaly budovat levné supermarkety jako jsou Penny Market [53], Albert (bývalý Sezam), Jednota [53]. V roce 2006 byl na ulici kpt. Jaroše otevřen historicky první supermarket SPAR v České republice, všechny ostatní hypermarkety firmy Spar měly do té doby značku Interspar [57][58] V roce 2007 byl v lokalitě Vídeňský rybník otevřen supermarket Interspar a supermarket Lidl, otevřeny byly 31. října 2007, otevření provázely problémy, jeden ze dvou příjezdů nebyl zkolaudován.[59][60][61], vedle stojí supermarket Lidl [59] Společnost Lidl Česká republika údajně koupila pozemek od Lima Real a. s. smlouvou datovanou 11. září 2006 za 27 milionů Kč, ačkoliv Lima Real od města jej koupila až smlouvou datovanou 18. září 2006, a to za 7,5 milionu Kč. Lima Real byla podle kritiků zvýhodněna i při výběrovém řízení. [62][63]. V roce 2008 byl otevřen první supermarket v městské části Borovina, Plus.[56]

Zájem o výstavbu hypermarketu v Brněnské ulici projevila společnost Tesco. [56] Navíc se nyní v lokalitě Střítež buduje nová nákupní zóna s parkovištěm pro tisíc aut a třemi obchody, jedním obchodem má být nová Hypernova, nyní již pod názvem Hyper Albert.[64]

[editovat] Kultura

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních událostí v Třebíči.
Přední pohled na Divadlo Pasáž. Foceno z Masarykova náměstí.
Přední pohled na Divadlo Pasáž. Foceno z Masarykova náměstí.

Kulturní vyžití v Třebíči zajišťuje nově otevřené Divadlo Pasáž na Masarykově náměstí a kino Pasáž.[65] Konají se zde různé kulturní akce jako jsou: hudební festival Zámostí, festival židovské kultury Šamajim, festival etnické kultury Třebíčský Zvonek a folklorní festival Třebíčské Bramborobraní. Každý rok v květnu se v Národním domě koná přehlídka divadelních souborů Divadelní Třebíč, v březnu se koná Festival divadla 2-3-4 herců, také je Třebíč jedním z 13 měst, ve kterých se odehrává mezinárodní hudební festival klasické hudby Concentus Moraviae. Každý rok se na podzámecké říční nivě a v centru města konají oslavy zápisu města do seznamu UNESCO.

V roce 2002 byla v Zámostí otevřena stálá výstava, která je věnována třebíčskému spisovateli Ladislavu Novákovi. Některá jeho díla jsou vystavena i ve vinárně Ráchel, která se také nachází v židovské čtvrti.

Ve městě se nachází i Muzeum Vysočiny Třebíč, které se nachází v prostorách bývalého zámku, Galerie Malovaný dům v Malovaném domě a galerie v Zadní synagoze.

Hudební produkce jsou zajišťovány v prostorách Národního domu na Karlově náměstí, v sálech kulturního zařízení Fórum, na Karlově náměstí a v několika hudebních klubech jako Béčko, Golem (dříve Ponorka, Florida, Black&White), Roxy, Caribic a některých menších klubech.

[editovat] Sport

Podrobnější informace naleznete v článku Sport v Třebíči.

V Třebíči existuje několik možností sportovního vyžití, nachází se zde dva atletické stadiony, dvě fotbalová hřiště, plavecký bazén, zimní stadion s letní umělou plochou, baseballové hřiště, kryté [66] i venkovní minigolfové hřiště, několik tenisových kurtů, hřiště na petanque budované z prostředků Evropské unie, hokejbalové hřiště, basketbalová hřiště a několik stolů na stolní tenis.

Hokejový klub SK Horácká Slavia Třebíč se účastní 1. ligy ledního hokeje, fotbalový klub HFK Třebíč se účastní Divize D, baseballový klub Třebíč Nuclears hraje Českomoravskou ligu baseballu. Další úspěšní třebíčští sportovci jsou kuželkářka Naděžda Dobešová, která obdržela ocenění Kuželkářka století a několikrát oceněna jako Kuželkářka roku [67], cyklista Pavel Padrnos, který závodí v Discovery Channel Pro Cycling Teamu [68], fotbalista Filip Trojan, který hrál v týmech VfL Bochum a FC Schalke 04 a hokejisté Patrik Eliáš, Martin Erat a Marek Laš. Každoročně se v Třebíči a okolí konají FIA rally závody s názvem Horácká rally.

[editovat] Školy

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam škol v Třebíči.

Ve městě se nachází jedna soukromá vysoká škola, založena v roce 2003, a to Západomoravská vysoká škola Třebíč. [69] Dále je ve městě devět středních škol, z toho dvě gymnázia (jedno klasické, jedno katolické), čtyři odborné školy, jedna hotelová a jedna ekonomická škola, další střední školou je soukromá střední škola řemesel a podnikání. Základních škol se v Třebíči nachází osm, z nich jedna věnující se dětem s různými postiženími, další školou je základní umělecká škola.

V Třebíči se nacházejí i další výchovné a zájmové činnosti. Existují zde skautské i sokolské oddíly, podprahový klub Zámek, dům dětí a mládeže Hrádek pořádající zájmové činnosti a další skupiny pro děti a mládež.

[editovat] Přírodní poměry

[editovat] Podnebí

Grafy měsíčních úhrnů v letech 1993 - 2001.
Grafy měsíčních úhrnů v letech 1993 - 2001.

Třebíč leží v mírně teplé oblasti s občasnými dešti.[70] Převládá zde severozápadní a západní proudění vzduchu.[71] Z východu sem pak proudí především chladný vzduch a v zimě větší množství sněhových srážek. Ročně spadne asi 560 mm srážek (na vegetační období připadá asi 350–400 mm, na zimní období pak 200–250 m). Průměrná roční teplota činí 7,5 °C, v červenci pak 18,5 °C a v lednu -3,4 °C.

Průměrné měsíční úhrny srážek (v mm) ve stanici Třebíč za období 1993 – 2001[72]
Měsíc Led Úno Bře Dub Kvě Čer Čer Srp Zář Říj Lis Pro Rok
Průměrné srážkové úhrny 26,4 24,2 39,4 36,1 69,8 65,9 92,0 59,1 51,4 38,0 37,4 33,6 573,3
Maximální srážkové úhrny 47,9 51,0 104,2 72,5 126,9 118,4 278,8 112,4 103,7 55,9 54,4 48,5 278,8

[editovat] Grafy měsíčních srážkových úhrnů