Světový operní repertoár

Scéna z Čarostřelce Carla Marii von Webera, kol. r. 1822
Scéna z Čarostřelce Carla Marii von Webera, kol. r. 1822

Jako světový, mezinárodní či standardní operní repertoár se označuje soubor oper uváděných často na významných operních scénách po celém světě. Liší se tím jak od národních operních repertoárů, tedy oper, které se častěji uvádějí v jedné jazykové oblasti, tak i od operních děl uváděných jen výjimečně nebo vůbec. Standardní operní repertoár není ovšem pevně definován a odborníci se mohou lišit v názorech na to, zda daná opera do něj patří nebo ne. Navíc se operní repertoár vyvíjí tak, jak se objevují nové úspěšné kusy a starší upadají v zapomenutí anebo jsou naopak objevovány a znovu uváděny na scény.[1]

Níže uvedený seznam obsahuje operní díla, která se nacházejí na většině seznamů významných oper, uvedených níže v sekci Zdroje, s výjimkou děl skladatelů anglicky mluvících zemí, která nebyla podle databáze Operabase.com[2] od roku 2006 do poloviny roku 2008 ani jednou nastudována mimo anglicky mluvící země. Seznam pokrývá všechny hlavní žánry a zachycuje opery, jež se počátkem 21. století častěji objevovaly na světových operních scénách. Historicky sahá od raných oper 17. století psaných Monteverdim, Cavallim a Purcellem až po díla pozdního 20. století, jejichž autory jsou Messiaen, Berio či Britten. Stručné poznámky opery charakterizují či vysvětlují, proč jsou považovány za významné. Seznam je řazen podle data premiéry s výjimkou případů, kdy k ní došlo dlouho po skladatelově smrti; tehdy se řadí podle přibližného data vytvoření hudby.

Opery jsou uváděny pod názvem nejčastěji používaným v Česku. Není-li ustálen nebo pokud se jedná o opery v Česku méně známé, je připojen i originální nebo alternativní název.

Obsah

[editovat] 1600 – 1699

Claudio Monteverdi držící tragickou divadelní masku (Domenico Fetti, 1640)
Claudio Monteverdi držící tragickou divadelní masku (Domenico Fetti, 1640)
Název opery Jiné názvy Autor hudby Rok Popis
Orfeus orig. L’Orfeo Claudio Monteverdi 1607 Obvykle považována za první operní mistrovské dílo.[3]
Odyseův návrat do vlasti orig. Il ritorno d'Ulisse in patria Claudio Monteverdi 1640 Monteverdiho první opera pro Benátky, založená na Homérově Odysseji, ukazuje autorovo mistrovství v portrétování jedinečných osobností.[4]
Korunovace Poppey orig. L’incoronazione di Poppea Claudio Monteverdi 1642 Monteverdiho poslední opera se dnes často uvádí. Její benátský kontext může vysvětlit úplnou nepřítomnost moralizujícího tónu, častého v tehdejších operách.[4]
Ormindo Francesco Cavalli 1644 Jedna z prvních Cavalliho oper znovuoživených ve 20. století je považována ze jedno ze skladatelových nejatraktivnějších děl.[4]
Giasone Francesco Cavalli 1649 V této opeře poprvé došlo k oddělení árie a recitativu.[4] Zároveň šlo o nejpopulárnější operu 17. století.[5]
La Calisto Francesco Cavalli 1651 Devátá z jedenácti oper, které Cavalli napsal s Faustinim, je známá svou satirou na božstva klasické mytologie.[6]
Dido a Aeneas Henry Purcell 1683 Často považována za první skutečnou operu v angličtině. Nebyla poprvé provedena roku 1689 v dívčí škole, jak se někdy uvádí, ale již roku 1683 na dvoře Karla II.[7]
Královna víl orig. The Fairy-Queen Henry Purcell 1692 Spíše semiopera než skutečná opera. Často považována za nejlepší Purcellovo dramatické dílo.[7]

[editovat] 1700 – 1749

Georg Friedrich Händel (Balthasar Denner, 1733)
Georg Friedrich Händel (Balthasar Denner, 1733)
Název opery Jiné názvy Autor hudby Rok Popis
Agrippina Georg Friedrich Händel 1710 Händelova poslední opera komponovaná v Itálii byla nesmírně úspěšná,[8] a založila jeho pověst jako skladatele italské opery.[9]
Rinaldo Georg Friedrich Händel 1711 Händelova první opera pro Londýnské jeviště byla zároveň první operou v italštině uvedenou v Londýně.[9]
Giulio Cesare Georg Friedrich Händel 1724 Opera známá svou bohatou orchestrací.[9]
Tamerlano Georg Friedrich Händel 1724 Dílo nadané velkou dramatickou silou.[9]
Žebrácká opera Johann Christoph Pepusch 1728 Satira na italskou opera seria, autorem libreta je John Gay; formát Žebrácké opery si udržel popularitu až do současnosti.[10]
Acis a Galatea Georg Friedrich Händel 1731 Jediné autorovo dramatické dílo na anglické libreto.[11]
Orlando Georg Friedrich Händel 1733 Další mistrovská Händelova opera, patřící k jeho nejlepším dílům.[11]
Služka paní Giovanni Battista Pergolesi 1733 Model mnoha dalších děl ve stylu opera buffa včetně Mozartových.[12]
Hippolyte et Aricie Jean-Philippe Rameau 1733 Premiéra Rameauovy první opery vyvolala velkou kontroverzi.[13]
Ariodante Georg Friedrich Händel 1735 Dodnes vysoce hodnocena hudebními kritiky.[9]
Alcina Georg Friedrich Händel 1735 Spolu s předchozí operou Ariodante byla součástí první Händelovy operní sezóny v Covent Garden.[9]
Les Indes galantes Jean-Philippe Rameau 1735 V tomto díle Rameau dal tradičně lehčímu žánru opery-baletu emocionální hloubku a sílu.[13]
Castor et Pollux Jean-Philippe Rameau 1737 Dílo zprvu nepříliš úspěšné bylo znovu uvedeno roku 1754 a od té doby je přijímáno jako jedno z autorových nejlepších.[13]
Semele Georg Friedrich Händel 1744 Dílo bylo původně provozováno jako oratorium. Jeho dramatické kvality ho však v současnosti prosadily i na operní scéně.[14]
Platée Jean-Philippe Rameau 1745 Nejslavnější Rameauova komická opera. Původně určena ke dvorní zábavě, její nové uvedení roku 1754 jí zajistilo nesmírnou popularitu celého francouzského publika.[13]

[editovat] 1750 – 1799

Wolfgang Amadeus Mozart v roce 1777 (autor portrétu neznámý)
Wolfgang Amadeus Mozart v roce 1777 (autor portrétu neznámý)
Název opery Jiné názvy Autor hudby Rok Popis
La buona figliuola Niccolò Piccinni 1760 Piccinniho dílo bylo ve své době nesmírně populární v celé Evropě. Do roku 1790 je známo 70 nastudování opery, která byla prováděna ve všech evropských velkoměstech.[15]
Orfeus orig. Orfeo ed Euridice Christoph Willibald Gluck 1762 Gluckova nejznámější opera. První dílo, v němž se skladatel pokusil reformovat výstřelky italské opera seria.[16]
Alcesta Christoph Willibald Gluck 1767 Gluckova druhá „reformní“ opera, nyní obvykle provozovaná ve francouzské revizi z roku 1776.[17]
Bastien a Bastienka Wolfgang Amadeus Mozart 1768 Mozartův jednoaktový singšpíl parodoval Rousseaův operní pokus Le Devin du Village.[18]
Mitridates, král pontský orig. Mitridate, re di Ponto Wolfgang Amadeus Mozart 1770 Čtrnáctiletý Mozart tuto operu napsal pro ansámbl virtuózních zpěváků a provedení trvá přes šest hodin.[18]
Lucio Silla Wolfgang Amadeus Mozart 1772 Další opera Mozartova dospívání. Po sepsání zaznamenala 25 repríz, a poté byla znovu uvedena až roku 1929.[18]
Ifigenie v Aulidě orig. Iphigénie en Aulide Christoph Willibald Gluck 1774 Gluckova první opera určená pařížskému jevišti.[19]
Zahradnice z lásky orig. La finta giardiniera Wolfgang Amadeus Mozart 1775 První významnější Mozartova opera buffa.[18]
Král pastýřů orig. Il re pastore Wolfgang Amadeus Mozart 1775 Poslední opera Mozartova dospívání byla vytvořena na Metastasiovo libreto.[18]
Il mondo della luna Joseph Haydn 1777 Poslední že tří Haydnových oper na Goldoniho libreta.[20]
Armida Christoph Willibald Gluck 1777 Gluck pro toto dílo použil libreto původně zhudebněné Lullym a Armidu měl sám ze svých oper nejraději.[21]
Ifigenie na Tauridě orig. Iphigénie en Tauride Christoph Willibald Gluck 1779 Gluckovo „poslední a snad největší mistrovské dílo“.[22]
Idomeneus Wolfgang Amadeus Mozart 1781 Dílo považované za autorovu první zralou operu Mozart napsal po delší přestávce, během které žádné jevištní dílo nevytvořil.[23]
Únos ze serailu Wolfgang Amadeus Mozart 1782 První Mozartovo mistrovské dílo komického žánru se dnes uvádí velmi často.[24]
Lazebník sevilský Giovanni Paisiello 1782 Paisiellova nejznámější komická opera byla později zastíněna Rossiniho stejnojmenným dílem.[25]
Divadelní ředitel Wolfgang Amadeus Mozart 1786 Další Mozartův singšpíl měl premiéru spolu se Salieriho operou Prima la musica, poi le parole[18]
Figarova svatba Wolfgang Amadeus Mozart 1786 První ze slavné řady oper, v níž a Mozartem spolupracoval libretista Lorenzo Da Ponte. Dnes je Figarova svatba nejpopulárnější Mozartovou operou.[18]
Don Giovanni Wolfgang Amadeus Mozart 1787 Druhá z Mozartových oper na Da Ponteho texty, nesčetněkrát promýšlený a záhadný příběh svůdníka Dona Juana.[18] Premiéra se konala v Praze.
Così fan tutte Wolfgang Amadeus Mozart 1790 Třetí a poslední Mozartova opera na Da Ponteho libreto, Così fan tutte (Takové jsou všechny) se v 19. století provozovala jen zřídka, protože zápletka byla považována za nemravnou.[26]
Titus Wolfgang Amadeus Mozart 1791 Poslední Mozartova opera byla mimořádně populární zhruba do roku 1830, pak pozbyla obliby, její kritické hodnocení začalo upadat a na původní úroveň se dostalo až po druhé světové válce. [18]
Kouzelná flétna Wolfgang Amadeus Mozart 1791 Dílo hodnocené jako „apoteóza singšpílu“ bylo v 19. století kritizováno jako zmatené a postrádající jasnou formu.[27]
Tajné manželství orig. Il matrimonio segreto Domenico Cimarosa 1792 Obvykle považováno za Cimarosovu nejlepší operu.[28] Velkovévodovi Leopoldu II. se tříhodinová premiéra líbila tolik, že zpěváky přemluvil, aby dílo ještě téhož dne reprízovali.[29]
Medea Luigi Cherubini 1797 Jediná francouzská opera doby Revoluce, která se dnes pravidelně uvádí. Proslavená sopránovým partem, umožňujícím zazářit hvězdám jako Maria Callasová.[30]

[editovat] 1800 – 1824

Gioacchino Rossini (autor portrétu je Vincenzo Camuccini)
Gioacchino Rossini (autor portrétu je Vincenzo Camuccini)
Název opery Jiné názvy Autor hudby Rok Popis
Fidelio Ludwig van Beethoven 1805 Beethovenova jediná opera prozrazuje skladatelovy svobodomyslné názory.[31]
Vestálka orig. La vestale Gaspare Spontini 1807 Spontiniho opera o zamilované vestálce měla silný vliv na Berlioze a byla předchůdkyní francouzského žánru grand opera.[32]
Hedvábný žebřík Gioacchino Rossini 1812 Rané Rossiniho dílo je typickou ukázkou žánru farsa comica.[33]
Italka v Alžíru Gioacchino Rossini 1813 Richard Osborne toto dílo hodnotí jako „Rossiniho první mistrovskou buffo operu v plně rozvinuté dvouaktové formě“.[33]
Tankred orig. Tancredi Gioacchino Rossini 1813 Toto melodramma eroico (heroické melodrama) popsal básník Giuseppe Carpani takto: „Je to kantiléna a pořád kantiléna: krásná kantiléna, nová kantiléna, magická kantiléna, vzácná kantiléna.“[33]
Turek v Itálii Gioacchino Rossini 1814 Od ostatních Rossiniho oper se liší častými sbory a nepřítomností árií.[33]
Lazebník sevillský Gioacchino Rossini 1816 Nejpopulárnější autorova opera buffa.[33]
Otello Gioacchino Rossini 1816 Skladatel Giacomo Meyerbeer napsal: „Třetí jednání Otella založilo jeho pověst tak pevně, že jí nemůže otřást ani tisíc chyb.“[33]
Popelka Gioacchino Rossini 1817 Napsání této komedie Rossinimu trvalo jen o něco víc než tři týdny.[33]
Straka zlodějka Gioacchino Rossini 1817 V této opeře Rossini použil tehdy oblíbený motiv záchrany hlavní postavy.[33]
Mojžíš v Egyptě Gioacchino Rossini 1818 Dílo bylo pojato jako posvátné drama vhodné k uvádění během postu.[33]
Jezerní panna orig. La donna del lago Gioacchino Rossini 1819 Romantická opera inspirovaná dílem Waltera Scotta.[33]
Čarostřelec Carl Maria von Weber 1821 Weberovo mistrovské dílo je první velkou německou romantickou operou.[34]
Euryanta Carl Maria von Weber 1823 Přes slabé libreto měla Euryanta velký vliv na další vývoj německé opery včetně Wagnerova Lohengrina.[35]
Semiramis Gioacchino Rossini 1823 Poslední opera, kterou Rossini napsal v Itálii.[33]

[editovat] 1825 – 1849

Gaetano Donizetti (lept, autor neznámý)
Gaetano Donizetti (lept, autor neznámý)
Název opery Jiné názvy Autor hudby Rok Popis
Bílá paní François-Adrien Boieldieu 1825 Boieldieuova nejúspěšnější opéra comique byla jednou z mnoha, které v 19. století inspirovaly romány Waltera Scotta.[36]
Obléháni Korintu Gioacchino Rossini 1826 Rossini zde důkladně přepracoval své starší dílo Maometto II. a umístil děj do jiného prostředí.[33]
Oberon Carl Maria von Weber 1826 Weberova poslední opera před předčasnou smrtí.[37]
Il pirata Vincenzo Bellini 1827 Belliniho druhá práce profesionální úrovně založila jeho mezinárodní pověst.[38]
Vampýr Heinrich Marschner 1828 Marschner je hlavní spojnicí mezi Weberem a Wagnerem, jak ukazuje tato gotická opera.[39]
Hrabě Ory Gioacchino Rossini 1828 Kritik 19. století Henry Chorley řekl: „V Hraběti Ory není jediná špatná melodie, není jediný ošklivý takt.“[33]
La straniera Vincenzo Bellini 1829 La straniera je mezi belcantovými operami výjimečná tím, že nabízí pozoruhodně málo příležitostí k pěvecké exhibici.[40]
Vilém Tell Gioacchino Rossini 1829 Rossiniho poslední opera napsaná před odchodem na odpočinek je příběhem o svobodě zasazeným do Švýcarských Alp. Pomohla ustavit žánr francouzské grand opery.[41]
Anna Bolena Gaetano Donizetti 1830 Donizettiho první úspěch na mezinárodní operní scéně výrazně pomohl založit jeho skladatelskou pověst.[42]
Fra Diavolo Daniel Auber 1830 Jedna z nejpopulárnějších komických oper 19. století. Auberův příběh neapolského bandity dokonce inspiroval jeden z filmů Laurela and Hardyho.[43]
Kapuleti a Montekové orig. I Capuleti e i Montecchi Vincenzo Bellini 1830 Belliniho verze Shakespearovy hry Romeo a Julie.[44]
Náměsíčná orig. La sonnambula Vincenzo Bellini 1831 Concertato „D'un pensiero e d'un accento“ z finále prvního dějství později parodoval Arthur Sullivan v jednoaktovce Trial by Jury.[45]
Norma Vincenzo Bellini 1831 Belliniho nejznámější dílo, vzor romantické opery. Závěrečné jednání je často zmiňováno pro originalitu orchestrace.[46]
Robert ďábel Giacomo Meyerbeer 1831 Meyerbeerova první grand opera určená pro Paříž vyvolala senzaci svým baletem mrtvých jeptišek.[47]
Nápoj lásky Gaetano Donizetti 1832 Nejčastěji uváděná opera v Itálii mezi roky 1838 a 1848.[42]
Beatrice di Tenda Vincenzo Bellini 1833 Tragédie známá velkým počtem sborových čísel.[48]
Hans Heiling Heinrich Marschner 1833 Další důležitá gotická horrorová opera.[49]
Lucrezia Borgia Gaetano Donizetti 1833 Patří mezi autorovy nejpopulárnější práce.[50]
Marie Stuartovna Gaetano Donizetti 1834 V 19. století tato opera propadla, od svého znovuuvedení roku 1958 se však na jevištích objevuje často.[51]
Zakázaná láska orig. Das Liebesverbot Richard Wagner 1835 Rané Wagnerovo dílo volně založené na Shakespearově komedii Půjčka za oplátku. Skladatel se ho později zřekl.[52]
Puritáni Vincenzo Bellini 1835 Drama zasazené do doby občanské války v Anglii je jednou z nejlepších skladatelových oper.[53]
Židovka orig. La Juive Fromental Halévy 1835 Grand opera soutěžila v popularitě s díly Giacomo Meyerbeera. Zvlášť slavná je tenorová árie Rachel quand du seigneur.[54]
Lucie z Lammermooru Gaetano Donizetti 1835 Donizettiho nejznámější vážná opera se slavnou scénou šílené Lucie.[55]
Život za cara Michail Glinka 1836 Tímto historickým dílem a později operou Ruslan a Ludmila Glinka založil tradici ruské národní opery.[56]
Huguenoti Giacomo Meyerbeer 1836 Asi nejslavnější z francouzských grand oper je považována za autorovo vrcholné dílo.[57]
Roberto Devereux Gaetano Donizetti 1837 Donizetti psal tuto operu, aby zahnal smutek nad smrtí své ženy.[58]
Benvenuto Cellini Hector Berlioz 1838 Berliozova první opera klade takové nároky na virtuozitu, že i dnes je obtížné ji uvádět. [59]
Oberto Giuseppe Verdi 1839 Verdiho první operou je toto melodrama.[60]
Favoritka orig. La favorite Gaetano Donizetti 1840 Další grand opera francouzského stylu.[61]
Marie, dcera pluku Gaetano Donizetti 1840 Donizettiho pokus o francouzskou opéra comique.[62]
Jeden den králem orig. Un giorno di regno Giuseppe Verdi 1840 Verdiho jediná komedie kromě jeho poslední opery, Falstaffa.[63]
Pytlák orig. Der Wildschütz Albert Lortzing 1842 Lortzingovo „komické veledílo“ mělo ukázat, že Němci dokáží konkurovat italské opera buffa a francouzské opéra comique.[64]
Nabucco Giuseppe Verdi 1842 Verdi prohlásil, že tato opera představuje vlastní začátek jeho umělecké dráhy.[65]
Rienzi Richard Wagner 1842 Wagnerův příspěvek k tradici grand opery.[66]
Ruslan a Ludmila Michail Glinka 1842 Zpracování Puškinovy pohádky, jež mělo významný vliv na pozdější ruské skladatele.[67]
Bludný Holanďan Richard Wagner 1843 Wagner považoval tuto německou romantickou operu za skutečný počátek své kariéry.[68]
Don Pasquale Gaetano Donizetti 1843 Donizettiho „mistrovská komická opera“ je jedna z posledních velkých buffa oper.[69]
Lombarďané na první křižácké výpravě orig. I Lombardi alla prima crociata Giuseppe Verdi 1843 Verdiho pokračování Nabucca bylo jeho první operou uvedenou v Americe.[70]
Ernani Giuseppe Verdi 1844 Jedno z nejdramatičtějších raných děl Verdiho.[71]
Tannhäuser Richard Wagner 1845 Wagnerovo „nejvíce středověké dílo“ popisuje konflikt mezi pohanskou láskou a křesťanskou ctností.[72]
Attila Giuseppe Verdi 1846 Verdiho při psaní této opery trápilo špatné zdraví a její premiéra nepřinesla velký úspěch.[73]
Faustovo prokletí Hector Berlioz 1846 Zklamán nemožností získat objednávku na operu, určil Berlioz tuto „dramatickou legendu“ pro koncertní provedení. V současnosti se hrává i na operních jevištích.[74]
Macbeth Giuseppe Verdi 1847 Verdiho první zpracování shakespearovské látky.[75]
Martha Friedrich von Flotow 1847 Flotow se touto komickou a sentimentální operou bezostyšně snažil vyhovět lidovému vkusu.[76]
Veselé paničky windsorské Otto Nicolai 1849 Nicolaiova jediná německá opera je jeho nejtrvalejším úspěchem.[77]
Prorok Giacomo Meyerbeer 1849 Grand opera o životě náboženského fanatika Jana z Leidenu.[78]
Luisa Millerová Giuseppe Verdi 1849 Verdiho fanoušci se domnívají, že toto dílo na námět Schillerovy „měšťanské tragédie“ nebývá hodnoceno náležitě vysoko.[79]

[editovat] 1850 – 1874

Richard Wagner (Cäsar Willich, kol. 1862)
Richard Wagner (Cäsar Willich, kol. 1862)
Název opery Jiné názvy Autor hudby Rok Popis
Genoveva Robert Schumann 1850 Schumannův jediný operní pokus nebyl příliš úspěšný, ale dílo má i své obdivovatele od Liszta až po Nikolause Harnoncourta.[80]
Lohengrin Richard Wagner 1850 Poslední dílo Wagnerova středního období.[81]
Stiffelio Giuseppe Verdi 1850 Verdiho příběh o cizoložství mezi členy americké protestantské sekty narážel na cenzuru.[82]
Rigoletto Giuseppe Verdi 1851 První a nejvíce inovativní ze tří vrcholných oper Verdiho středního období, jež se staly základem operního repertoáru.[83]
Trubadúr Giuseppe Verdi 1853 Romantické melodrama patří k autorovým nejmelodičtějším dílům.[84]
La traviata Giuseppe Verdi 1853 Role Violetty, „padlé ženy“ z názvu opery, je jednou z nejžádanějších sopránových rolí vůbec.[85]
Sicilské nešpory Giuseppe Verdi 1855 Opera silně ovlivněná Meyerbeerem.[86]
Lazebník bagdádský Peter Cornelius 1858 Orientální komedie v tradici německé komické opery.[87]
Orfeus v podsvětí Jacques Offenbach 1858 První opereta vůbec. Cynické a satirické představení je dodnes nesmírně populární.[88]
Trójané Hector Berlioz 1858 Berliozova nejvýznamnější opera a vrchol francouzské klasické tradice.[89]
Faust Charles Gounod 1859 Ze všech zhudebnění faustovské legendy je u publika nejoblíbenější Gounodovo, a zejména to platilo v 19. století.[90]
Maškarní ples Giuseppe Verdi 1859 V době, kdy psal Un ballo in maschera, byl Verdi už natolik bohatý, že si nepotřeboval vydělávat na živobytí. Opera měla potíže s cenzory, protože původně zpracovávala téma vraždy panovníka.[91]
Blažena a Beneš orig. Béatrice et Bénédict Hector Berlioz 1862 Poslední Berliozova opera napsaná na motivy Shakespearovy hry Mnoho povyku pro nic je projevem skladatelova celoživotního obdivu k anglickému dramatikovi.[92]
Síla osudu Giuseppe Verdi 1862 Tuto tragédii si objednalo petrohradské carské divadlo a Verdiho při práci možná ovlivnila ruská tradice.[93]
Lovci perel Georges Bizet 1863 Premiéra Lovců perel nedopadla příliš úspěšně, dnes však jde o druhou nejprováděnější Bizetovu operu, známou zejména duetem tenoru a barytonu.[94]
Krásná Helena Jacques Offenbach 1864 Další Offenbachova opereta si utahuje z řecké mytologie.[95]
Mireille Charles Gounod 1864 Opera je založena na Mistralově epické básni a používá provensálské lidové nápěvy.[96]
Afričanka Giacomo Meyerbeer 1865 Meyerbeerova poslední grand opera byla uvedena již po smrti skladatele.[97]
Tristan a Isolda Richard Wagner 1865 Tato romantická tragédie je Wagnerovým nejradikálnějším dílem a jedním z nejpřevratnějších děl hudební historie. „Tristanovský akord“ stojí na počátku rozkladu tradiční tonality ve vážné hudbě.[98]
Mignon Ambroise Thomas 1866 Lyrické dílo inspirované Goethovým románem Vilém Meister je spolu s Hamletem Thomasovou nejúspěšnější operou.[99]
Prodaná nevěsta Bedřich Smetana 1866 Lidová komedie Prodaná nevěsta je nejhranější ze Smetanových oper.[100]
Don Carlos Giuseppe Verdi 1867 Verdiho grand opera ve francouzském duchu je nyní jednou z jeho nejvíce ceněných prací.[101]
Dívka z Perthu nebo Kráska z Perthu Georges Bizet 1867 Opéra comique, v níž Bizet zpracoval jeden z románů Waltera Scotta.[102]
Romeo a Julie Charles Gounod 1867 Gounodova verze Shakespearovy tragédie je jeho druhým nejznámějším dílem.[103]
Dalibor Bedřich Smetana 1868 Jedna z nejúspěšnějších Smetanových oper zpracovává téma z české historie.[104]
Mistři pěvci norimberští Richard Wagner 1868 Wagnerova jediná komedie mezi operami zralého období se zabývá střetem mezi uměleckou tradicí a inovací.[105]
Hamlet Ambroise Thomas 1868 Volné zpracování shakespearovské látky.[106]
La Périchole Jacques Offenbach 1868 Opereta zasazená do peruánského prostředí mísí komické a sentimentální prvky.[107]
Mefistofeles Arrigo Boito 1868 I když je Boito známější jako Verdiho libretista, byl sám také skladatelem a strávil mnoho let hudebním zpracováním mýtu o Faustovi.[108]
Zlato Rýna nebo Rýnské zlato Richard Wagner 1869 „Předvečer“ Wagnerova epického cyklu Prsten Nibelungů vypráví o vykování prstenu a kletbě na něj vložené.[109]
Valkýra Richard Wagner 1870 Druhý díl Prstenu Nibelungů, příběh smrtelníků Siegmunda a Sieglindy a toho, jako valkýra Brunhilda neuposlechne svého otce Wotana, krále bohů.[110]
Aida Giuseppe Verdi 1871 Proslulá opera byla objednána k oslavě otevření Suezského průplavu.[111]
Boris Godunov Modest Petrovič Musorgskij 1874 Musorgského velké historické drama ukazuje pád Ruska do anarchie počátkem 17. století.[112]
Netopýr Johann Strauss mladší 1874 Pravděpodobně nejpopulárnější ze všech operet.[113]
Dvě vdovy Bedřich Smetana 1874 Další Smetanova komedie a jediná z jeho oper, která nemá námět z českého prostředí.[114]

[editovat] 1875 – 1899

Giuseppe Verdi (Giovanni Boldini, 1886)
Giuseppe Verdi (Giovanni Boldini, 1886)
Název opery Jiné názvy Autor hudby Rok Popis
Carmen Georges Bizet 1875 Asi nejslavnější francouzská opera vůbec. Premiéroví kritici byli šokováni její směsí romantiky a realismu.[115]
Siegfried Richard Wagner 1876 Třetí část Prstenu líčí, jak Siegfried přemohl draka Fafnera, získal prsten a osvobodil Brunhildu.[116]
Soumrak bohů Richard Wagner 1876 V závěru Wagnerova operního cyklu se uplatní prokletí prstenu, Siegfried a Brunhilda umírají a svět bohů zaniká.[117]
La Gioconda Amilcare Ponchielli 1876 Vedle Verdiho Aidy jediná italská grand opera, jež se udržela na mezinárodním repertoáru.[45]
Hvězda orig. L'étoile Emmanuel Chabrier 1877 Komický kousek popsaný jako „kříženec Carmen s Gilbertem a Sullivanem, ve kterém je zamícháno spousta Offenbacha“.[118]
Samson a Dalila Camille Saint-Saëns 1877 Wagnerem silně ovlivněná francouzská opera.[119]
Evžen Oněgin Petr Iljič Čajkovskij 1879 Nejpopulárnější Čajkovského opera založená na Puškinově románu ve verších. Skladatel se silně ztotožňoval s hrdinkou Taťánou.[120]
Herodiada Jules Massenet 1881 Toto zpracování biblického příběhu Salomé bylo zastíněno operou Richarda Strausse na stejné téma.[121]
Hoffmannovy povídky Jacques Offenbach 1881 Offenbachův pokus o vážnější dílo zůstal po jeho smrti nedokončen. Dnes však je to jeho nejčastěji uváděné operní dílo.[122]
Simon Boccanegra Giuseppe Verdi 1881 Verdi tuto operu dvacet let po prvním uvedení zásadně přepracoval.[65]
Parsifal Richard Wagner 1882 Poslední Wagnerova opera je „slavnostní hrou“ na motivy legendy o Svatém grálu.[123]
Sněhurka nebo Jarní pohádka Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov 1882 Jedno ze skladatelových nejlyričtějších děl.[124]
Lakmé Léo Delibes 1883 Opéra comique zasazená do indického prostředí se slavným Jasmínovým duetem a koloraturní Zvonkovou árií.[125]
Le Villi Giacomo Puccini 1884 Raná Pucciniho opera se spoustou baletních čísel.[126]
Manon Jules Massenet 1884 Jedna z Massenetových nejpopulárnějších oper.[127]
Cikánský baron Johann Strauss mladší 1885 Záměrem této operety bylo přispět ke zmírnění vztahů mezi Rakušany a Maďary v habsburské říši.[128]
Chovanština Modest Musorgskij 1886 Dokončit druhý velký epos z ruské historie již Musorgskij před smrtí nestihl.[129]
Králem proti své vůli Emmanuel Chabrier 1887 Ravel prohlásil, že by raději byl autorem této komické opery než Wagnerova Prstenu Nibelungů; zápletka Chabrierova díla je však proslulá svou zmateností.[130]
Otello Giuseppe Verdi 1887 První veledílo Verdiho posledního tvůrčího období bylo vytvořeno na mimořádně kvalitní Boitovo libreto.[65]
Král z Ys orig. Le roi d'Ys Édouard Lalo 1888 Bretaňská pohádka zhudebněná pod silným Wagnerovým vlivem.[131]
Sedlák kavalír Pietro Mascagni 1890 Celosvětově oblíbená jednoaktovka bývá často uváděna spolu s Leoncavallovou operou Komedianti.[132]
Kníže Igor Alexander Borodin 1890 Borodin na této opeře pracoval 17 let a nikdy ji zcela nedokončil. Nejslavnějším číslem jsou Polovecké tance.[133]
Piková dáma Petr Iljič Čajkovskij 1890 V dopise svému bratrovi a libretistovi sám autor napsal „tato opera je mistrovské dílo“.[134]
Přítel Fritz orig. L'amico Fritz Pietro Mascagni 1891 Označuje se jako pozdní příklad typu opera semiseria.[135]
Jolanta Petr Iljič Čajkovskij 1892 Čajkovského poslední opera, lyrické dílo na libreto jeho bratra Modesta.[136]
La Wally Alfredo Catalani 1892 Opera je obvykle považována za Catalaniho vrcholné dílo.[137]
Komedianti Ruggero Leoncavallo 1892 Jedna z nejslavnějších veristických oper, obvykle se uvádí spolu s Mascagniho Sedlákem kavalírem.[138]
Werther Jules Massenet 1892 Vedle Manon Massenetova nejpopulárnější opera.[139]
Falstaff Giuseppe Verdi 1893 Verdiho poslední opera na další z Boitových vynikajících libret.[65]
Perníková chaloupka Engelbert Humperdinck 1893 Známou pohádku Humperdinck zpracoval v plném wagnerovském stylu.[140]
Manon Lescaut Giacomo Puccini 1893 Úspěch Manon etabloval pověst Pucciniho jako vedoucího soudobého skladatele oper.[45]
Thaïs Jules Massenet 1894 Opera obsahuje slavnou mezihru Meditace.[139]
André Chénier Umberto Giordano 1896 Veristické drama, jehož libreto napsal Luigi Illica, je Giordanovou nejpopulárnější operou.[45]
Bohéma Giacomo Puccini 1896 Debussy prý po shlédnutí Bohémy řekl, že nikdo jiný nevystihl Paříž té doby lépe než Puccini.[45]
Královské děti Engelbert Humperdinck 1897 Původně melodrama spojující písně a mluvený dialog. Autor dílo přepracoval v roce 1907 do podoby skutečné opery.
Fedora Umberto Giordano 1898 Giordanova druhá nejpopulárnější opera.[45]
Sadko Nikolaj Rimskij-Korsakov 1898 Píseň indického kupce z této opery se v Rusku těšila nesmírné oblibě.[134]
Popelka Jules Massenet 1899 Opera dosáhla obrovského úspěchu hned po prvním uvedení a jen v roce 1899 se hrálo padesát repríz.[139]
Čert a Káča Antonín Dvořák 1899 Mezi českými komickými operami je nepřítomnost milostné zápletky výjimkou.[141]

[editovat] 1900 – 1924

Leoš Janáček
Leoš Janáček
Název opery Jiné názvy Autor hudby Rok Popis
Louise Gustave Charpentier 1900 Opera zasazená do pařížské dělnické čtvrti je pokusem vytvořit francouzskou obdobu italského verismu.[142]
Tosca Giacomo Puccini 1900 Nejwagnerovštější Pucciniho opera často používá leitmotiv.[45]
Rusalka Antonín Dvořák 1901 Mezinárodně nejúspěšnější Dvořákova opera je založena na pohádkovém příběhu.[143]
Adriana Lecouvreur Francesco Cilea 1902 Jediná Cileova opera objevující se dnes na mezinárodní operní scéně.[45]
Pelleas a Melisanda Claude Debussy 1902 Debussyho symbolistické drama patří k nejvýznamnějším operám 20. století.[144]
Saul a David Carl Nielsen 1902 Biblická tragédie je první ze dvou Nielsenových oper.[145]
Její pastorkyňa Leoš Janáček 1904 Janáčkův první velký úspěch, naturalistický obraz venkovského života.[146]
Madam Butterfly Giacomo Puccini 1904 Premiéra této dnes populární Pucciniho opery dopadla katastrofálně a autor byl dokonce obviněn z plagiátorství.[45]
Veselá vdova Franz Lehár 1905 Jedna z nejslavnějších vídeňských operet.[147]
Salome Richard Strauss 1905 Úspěšná premiéra vyvolala skandál, Straussova „dekadentní“ opera je velmi populární i dnes.[148]