|
|
Světový operní repertoár
Scéna z Čarostřelce Carla Marii von Webera, kol. r. 1822
Jako světový, mezinárodní či standardní operní repertoár se označuje soubor oper uváděných často na významných operních scénách po celém světě. Liší se tím jak od národních operních repertoárů, tedy oper, které se častěji uvádějí v jedné jazykové oblasti, tak i od operních děl uváděných jen výjimečně nebo vůbec. Standardní operní repertoár není ovšem pevně definován a odborníci se mohou lišit v názorech na to, zda daná opera do něj patří nebo ne. Navíc se operní repertoár vyvíjí tak, jak se objevují nové úspěšné kusy a starší upadají v zapomenutí anebo jsou naopak objevovány a znovu uváděny na scény.[1]
Níže uvedený seznam obsahuje operní díla, která se nacházejí na většině seznamů významných oper, uvedených níže v sekci Zdroje, s výjimkou děl skladatelů anglicky mluvících zemí, která nebyla podle databáze Operabase.com[2] od roku 2006 do poloviny roku 2008 ani jednou nastudována mimo anglicky mluvící země. Seznam pokrývá všechny hlavní žánry a zachycuje opery, jež se počátkem 21. století častěji objevovaly na světových operních scénách. Historicky sahá od raných oper 17. století psaných Monteverdim, Cavallim a Purcellem až po díla pozdního 20. století, jejichž autory jsou Messiaen, Berio či Britten. Stručné poznámky opery charakterizují či vysvětlují, proč jsou považovány za významné. Seznam je řazen podle data premiéry s výjimkou případů, kdy k ní došlo dlouho po skladatelově smrti; tehdy se řadí podle přibližného data vytvoření hudby.
Opery jsou uváděny pod názvem nejčastěji používaným v Česku. Není-li ustálen nebo pokud se jedná o opery v Česku méně známé, je připojen i originální nebo alternativní název.
Claudio Monteverdi držící tragickou divadelní masku (Domenico Fetti, 1640)
Georg Friedrich Händel (Balthasar Denner, 1733)
Wolfgang Amadeus Mozart v roce 1777 (autor portrétu neznámý)
| Název opery |
Jiné názvy |
Autor hudby |
Rok |
Popis |
| La buona figliuola |
|
Niccolò Piccinni |
1760 |
Piccinniho dílo bylo ve své době nesmírně populární v celé Evropě. Do roku 1790 je známo 70 nastudování opery, která byla prováděna ve všech evropských velkoměstech.[15] |
| Orfeus |
orig. Orfeo ed Euridice |
Christoph Willibald Gluck |
1762 |
Gluckova nejznámější opera. První dílo, v němž se skladatel pokusil reformovat výstřelky italské opera seria.[16] |
| Alcesta |
|
Christoph Willibald Gluck |
1767 |
Gluckova druhá „reformní“ opera, nyní obvykle provozovaná ve francouzské revizi z roku 1776.[17] |
| Bastien a Bastienka |
|
Wolfgang Amadeus Mozart |
1768 |
Mozartův jednoaktový singšpíl parodoval Rousseaův operní pokus Le Devin du Village.[18] |
| Mitridates, král pontský |
orig. Mitridate, re di Ponto |
Wolfgang Amadeus Mozart |
1770 |
Čtrnáctiletý Mozart tuto operu napsal pro ansámbl virtuózních zpěváků a provedení trvá přes šest hodin.[18] |
| Lucio Silla |
|
Wolfgang Amadeus Mozart |
1772 |
Další opera Mozartova dospívání. Po sepsání zaznamenala 25 repríz, a poté byla znovu uvedena až roku 1929.[18] |
| Ifigenie v Aulidě |
orig. Iphigénie en Aulide |
Christoph Willibald Gluck |
1774 |
Gluckova první opera určená pařížskému jevišti.[19] |
| Zahradnice z lásky |
orig. La finta giardiniera |
Wolfgang Amadeus Mozart |
1775 |
První významnější Mozartova opera buffa.[18] |
| Král pastýřů |
orig. Il re pastore |
Wolfgang Amadeus Mozart |
1775 |
Poslední opera Mozartova dospívání byla vytvořena na Metastasiovo libreto.[18] |
| Il mondo della luna |
|
Joseph Haydn |
1777 |
Poslední že tří Haydnových oper na Goldoniho libreta.[20] |
| Armida |
|
Christoph Willibald Gluck |
1777 |
Gluck pro toto dílo použil libreto původně zhudebněné Lullym a Armidu měl sám ze svých oper nejraději.[21] |
| Ifigenie na Tauridě |
orig. Iphigénie en Tauride |
Christoph Willibald Gluck |
1779 |
Gluckovo „poslední a snad největší mistrovské dílo“.[22] |
| Idomeneus |
|
Wolfgang Amadeus Mozart |
1781 |
Dílo považované za autorovu první zralou operu Mozart napsal po delší přestávce, během které žádné jevištní dílo nevytvořil.[23] |
| Únos ze serailu |
|
Wolfgang Amadeus Mozart |
1782 |
První Mozartovo mistrovské dílo komického žánru se dnes uvádí velmi často.[24] |
| Lazebník sevilský |
|
Giovanni Paisiello |
1782 |
Paisiellova nejznámější komická opera byla později zastíněna Rossiniho stejnojmenným dílem.[25] |
| Divadelní ředitel |
|
Wolfgang Amadeus Mozart |
1786 |
Další Mozartův singšpíl měl premiéru spolu se Salieriho operou Prima la musica, poi le parole[18] |
| Figarova svatba |
|
Wolfgang Amadeus Mozart |
1786 |
První ze slavné řady oper, v níž a Mozartem spolupracoval libretista Lorenzo Da Ponte. Dnes je Figarova svatba nejpopulárnější Mozartovou operou.[18] |
| Don Giovanni |
|
Wolfgang Amadeus Mozart |
1787 |
Druhá z Mozartových oper na Da Ponteho texty, nesčetněkrát promýšlený a záhadný příběh svůdníka Dona Juana.[18] Premiéra se konala v Praze. |
| Così fan tutte |
|
Wolfgang Amadeus Mozart |
1790 |
Třetí a poslední Mozartova opera na Da Ponteho libreto, Così fan tutte (Takové jsou všechny) se v 19. století provozovala jen zřídka, protože zápletka byla považována za nemravnou.[26] |
| Titus |
|
Wolfgang Amadeus Mozart |
1791 |
Poslední Mozartova opera byla mimořádně populární zhruba do roku 1830, pak pozbyla obliby, její kritické hodnocení začalo upadat a na původní úroveň se dostalo až po druhé světové válce. [18] |
| Kouzelná flétna |
|
Wolfgang Amadeus Mozart |
1791 |
Dílo hodnocené jako „apoteóza singšpílu“ bylo v 19. století kritizováno jako zmatené a postrádající jasnou formu.[27] |
| Tajné manželství |
orig. Il matrimonio segreto |
Domenico Cimarosa |
1792 |
Obvykle považováno za Cimarosovu nejlepší operu.[28] Velkovévodovi Leopoldu II. se tříhodinová premiéra líbila tolik, že zpěváky přemluvil, aby dílo ještě téhož dne reprízovali.[29] |
| Medea |
|
Luigi Cherubini |
1797 |
Jediná francouzská opera doby Revoluce, která se dnes pravidelně uvádí. Proslavená sopránovým partem, umožňujícím zazářit hvězdám jako Maria Callasová.[30] |
Gioacchino Rossini (autor portrétu je Vincenzo Camuccini)
Gaetano Donizetti (lept, autor neznámý)
| Název opery |
Jiné názvy |
Autor hudby |
Rok |
Popis |
| Bílá paní |
|
François-Adrien Boieldieu |
1825 |
Boieldieuova nejúspěšnější opéra comique byla jednou z mnoha, které v 19. století inspirovaly romány Waltera Scotta.[36] |
| Obléháni Korintu |
|
Gioacchino Rossini |
1826 |
Rossini zde důkladně přepracoval své starší dílo Maometto II. a umístil děj do jiného prostředí.[33] |
| Oberon |
|
Carl Maria von Weber |
1826 |
Weberova poslední opera před předčasnou smrtí.[37] |
| Il pirata |
|
Vincenzo Bellini |
1827 |
Belliniho druhá práce profesionální úrovně založila jeho mezinárodní pověst.[38] |
| Vampýr |
|
Heinrich Marschner |
1828 |
Marschner je hlavní spojnicí mezi Weberem a Wagnerem, jak ukazuje tato gotická opera.[39] |
| Hrabě Ory |
|
Gioacchino Rossini |
1828 |
Kritik 19. století Henry Chorley řekl: „V Hraběti Ory není jediná špatná melodie, není jediný ošklivý takt.“[33] |
| La straniera |
|
Vincenzo Bellini |
1829 |
La straniera je mezi belcantovými operami výjimečná tím, že nabízí pozoruhodně málo příležitostí k pěvecké exhibici.[40] |
| Vilém Tell |
|
Gioacchino Rossini |
1829 |
Rossiniho poslední opera napsaná před odchodem na odpočinek je příběhem o svobodě zasazeným do Švýcarských Alp. Pomohla ustavit žánr francouzské grand opery.[41] |
| Anna Bolena |
|
Gaetano Donizetti |
1830 |
Donizettiho první úspěch na mezinárodní operní scéně výrazně pomohl založit jeho skladatelskou pověst.[42] |
| Fra Diavolo |
|
Daniel Auber |
1830 |
Jedna z nejpopulárnějších komických oper 19. století. Auberův příběh neapolského bandity dokonce inspiroval jeden z filmů Laurela and Hardyho.[43] |
| Kapuleti a Montekové |
orig. I Capuleti e i Montecchi |
Vincenzo Bellini |
1830 |
Belliniho verze Shakespearovy hry Romeo a Julie.[44] |
| Náměsíčná |
orig. La sonnambula |
Vincenzo Bellini |
1831 |
Concertato „D'un pensiero e d'un accento“ z finále prvního dějství později parodoval Arthur Sullivan v jednoaktovce Trial by Jury.[45] |
| Norma |
|
Vincenzo Bellini |
1831 |
Belliniho nejznámější dílo, vzor romantické opery. Závěrečné jednání je často zmiňováno pro originalitu orchestrace.[46] |
| Robert ďábel |
|
Giacomo Meyerbeer |
1831 |
Meyerbeerova první grand opera určená pro Paříž vyvolala senzaci svým baletem mrtvých jeptišek.[47] |
| Nápoj lásky |
|
Gaetano Donizetti |
1832 |
Nejčastěji uváděná opera v Itálii mezi roky 1838 a 1848.[42] |
| Beatrice di Tenda |
|
Vincenzo Bellini |
1833 |
Tragédie známá velkým počtem sborových čísel.[48] |
| Hans Heiling |
|
Heinrich Marschner |
1833 |
Další důležitá gotická horrorová opera.[49] |
| Lucrezia Borgia |
|
Gaetano Donizetti |
1833 |
Patří mezi autorovy nejpopulárnější práce.[50] |
| Marie Stuartovna |
|
Gaetano Donizetti |
1834 |
V 19. století tato opera propadla, od svého znovuuvedení roku 1958 se však na jevištích objevuje často.[51] |
| Zakázaná láska |
orig. Das Liebesverbot |
Richard Wagner |
1835 |
Rané Wagnerovo dílo volně založené na Shakespearově komedii Půjčka za oplátku. Skladatel se ho později zřekl.[52] |
| Puritáni |
|
Vincenzo Bellini |
1835 |
Drama zasazené do doby občanské války v Anglii je jednou z nejlepších skladatelových oper.[53] |
| Židovka |
orig. La Juive |
Fromental Halévy |
1835 |
Grand opera soutěžila v popularitě s díly Giacomo Meyerbeera. Zvlášť slavná je tenorová árie Rachel quand du seigneur.[54] |
| Lucie z Lammermooru |
|
Gaetano Donizetti |
1835 |
Donizettiho nejznámější vážná opera se slavnou scénou šílené Lucie.[55] |
| Život za cara |
|
Michail Glinka |
1836 |
Tímto historickým dílem a později operou Ruslan a Ludmila Glinka založil tradici ruské národní opery.[56] |
| Huguenoti |
|
Giacomo Meyerbeer |
1836 |
Asi nejslavnější z francouzských grand oper je považována za autorovo vrcholné dílo.[57] |
| Roberto Devereux |
|
Gaetano Donizetti |
1837 |
Donizetti psal tuto operu, aby zahnal smutek nad smrtí své ženy.[58] |
| Benvenuto Cellini |
|
Hector Berlioz |
1838 |
Berliozova první opera klade takové nároky na virtuozitu, že i dnes je obtížné ji uvádět. [59] |
| Oberto |
|
Giuseppe Verdi |
1839 |
Verdiho první operou je toto melodrama.[60] |
| Favoritka |
orig. La favorite |
Gaetano Donizetti |
1840 |
Další grand opera francouzského stylu.[61] |
| Marie, dcera pluku |
|
Gaetano Donizetti |
1840 |
Donizettiho pokus o francouzskou opéra comique.[62] |
| Jeden den králem |
orig. Un giorno di regno |
Giuseppe Verdi |
1840 |
Verdiho jediná komedie kromě jeho poslední opery, Falstaffa.[63] |
| Pytlák |
orig. Der Wildschütz |
Albert Lortzing |
1842 |
Lortzingovo „komické veledílo“ mělo ukázat, že Němci dokáží konkurovat italské opera buffa a francouzské opéra comique.[64] |
| Nabucco |
|
Giuseppe Verdi |
1842 |
Verdi prohlásil, že tato opera představuje vlastní začátek jeho umělecké dráhy.[65] |
| Rienzi |
|
Richard Wagner |
1842 |
Wagnerův příspěvek k tradici grand opery.[66] |
| Ruslan a Ludmila |
|
Michail Glinka |
1842 |
Zpracování Puškinovy pohádky, jež mělo významný vliv na pozdější ruské skladatele.[67] |
| Bludný Holanďan |
|
Richard Wagner |
1843 |
Wagner považoval tuto německou romantickou operu za skutečný počátek své kariéry.[68] |
| Don Pasquale |
|
Gaetano Donizetti |
1843 |
Donizettiho „mistrovská komická opera“ je jedna z posledních velkých buffa oper.[69] |
| Lombarďané na první křižácké výpravě |
orig. I Lombardi alla prima crociata |
Giuseppe Verdi |
1843 |
Verdiho pokračování Nabucca bylo jeho první operou uvedenou v Americe.[70] |
| Ernani |
|
Giuseppe Verdi |
1844 |
Jedno z nejdramatičtějších raných děl Verdiho.[71] |
| Tannhäuser |
|
Richard Wagner |
1845 |
Wagnerovo „nejvíce středověké dílo“ popisuje konflikt mezi pohanskou láskou a křesťanskou ctností.[72] |
| Attila |
|
Giuseppe Verdi |
1846 |
Verdiho při psaní této opery trápilo špatné zdraví a její premiéra nepřinesla velký úspěch.[73] |
| Faustovo prokletí |
|
Hector Berlioz |
1846 |
Zklamán nemožností získat objednávku na operu, určil Berlioz tuto „dramatickou legendu“ pro koncertní provedení. V současnosti se hrává i na operních jevištích.[74] |
| Macbeth |
|
Giuseppe Verdi |
1847 |
Verdiho první zpracování shakespearovské látky.[75] |
| Martha |
|
Friedrich von Flotow |
1847 |
Flotow se touto komickou a sentimentální operou bezostyšně snažil vyhovět lidovému vkusu.[76] |
| Veselé paničky windsorské |
|
Otto Nicolai |
1849 |
Nicolaiova jediná německá opera je jeho nejtrvalejším úspěchem.[77] |
| Prorok |
|
Giacomo Meyerbeer |
1849 |
Grand opera o životě náboženského fanatika Jana z Leidenu.[78] |
| Luisa Millerová |
|
Giuseppe Verdi |
1849 |
Verdiho fanoušci se domnívají, že toto dílo na námět Schillerovy „měšťanské tragédie“ nebývá hodnoceno náležitě vysoko.[79] |
Richard Wagner (Cäsar Willich, kol. 1862)
| Název opery |
Jiné názvy |
Autor hudby |
Rok |
Popis |
| Genoveva |
|
Robert Schumann |
1850 |
Schumannův jediný operní pokus nebyl příliš úspěšný, ale dílo má i své obdivovatele od Liszta až po Nikolause Harnoncourta.[80] |
| Lohengrin |
|
Richard Wagner |
1850 |
Poslední dílo Wagnerova středního období.[81] |
| Stiffelio |
|
Giuseppe Verdi |
1850 |
Verdiho příběh o cizoložství mezi členy americké protestantské sekty narážel na cenzuru.[82] |
| Rigoletto |
|
Giuseppe Verdi |
1851 |
První a nejvíce inovativní ze tří vrcholných oper Verdiho středního období, jež se staly základem operního repertoáru.[83] |
| Trubadúr |
|
Giuseppe Verdi |
1853 |
Romantické melodrama patří k autorovým nejmelodičtějším dílům.[84] |
| La traviata |
|
Giuseppe Verdi |
1853 |
Role Violetty, „padlé ženy“ z názvu opery, je jednou z nejžádanějších sopránových rolí vůbec.[85] |
| Sicilské nešpory |
|
Giuseppe Verdi |
1855 |
Opera silně ovlivněná Meyerbeerem.[86] |
| Lazebník bagdádský |
|
Peter Cornelius |
1858 |
Orientální komedie v tradici německé komické opery.[87] |
| Orfeus v podsvětí |
|
Jacques Offenbach |
1858 |
První opereta vůbec. Cynické a satirické představení je dodnes nesmírně populární.[88] |
| Trójané |
|
Hector Berlioz |
1858 |
Berliozova nejvýznamnější opera a vrchol francouzské klasické tradice.[89] |
| Faust |
|
Charles Gounod |
1859 |
Ze všech zhudebnění faustovské legendy je u publika nejoblíbenější Gounodovo, a zejména to platilo v 19. století.[90] |
| Maškarní ples |
|
Giuseppe Verdi |
1859 |
V době, kdy psal Un ballo in maschera, byl Verdi už natolik bohatý, že si nepotřeboval vydělávat na živobytí. Opera měla potíže s cenzory, protože původně zpracovávala téma vraždy panovníka.[91] |
| Blažena a Beneš |
orig. Béatrice et Bénédict |
Hector Berlioz |
1862 |
Poslední Berliozova opera napsaná na motivy Shakespearovy hry Mnoho povyku pro nic je projevem skladatelova celoživotního obdivu k anglickému dramatikovi.[92] |
| Síla osudu |
|
Giuseppe Verdi |
1862 |
Tuto tragédii si objednalo petrohradské carské divadlo a Verdiho při práci možná ovlivnila ruská tradice.[93] |
| Lovci perel |
|
Georges Bizet |
1863 |
Premiéra Lovců perel nedopadla příliš úspěšně, dnes však jde o druhou nejprováděnější Bizetovu operu, známou zejména duetem tenoru a barytonu.[94] |
| Krásná Helena |
|
Jacques Offenbach |
1864 |
Další Offenbachova opereta si utahuje z řecké mytologie.[95] |
| Mireille |
|
Charles Gounod |
1864 |
Opera je založena na Mistralově epické básni a používá provensálské lidové nápěvy.[96] |
| Afričanka |
|
Giacomo Meyerbeer |
1865 |
Meyerbeerova poslední grand opera byla uvedena již po smrti skladatele.[97] |
| Tristan a Isolda |
|
Richard Wagner |
1865 |
Tato romantická tragédie je Wagnerovým nejradikálnějším dílem a jedním z nejpřevratnějších děl hudební historie. „Tristanovský akord“ stojí na počátku rozkladu tradiční tonality ve vážné hudbě.[98] |
| Mignon |
|
Ambroise Thomas |
1866 |
Lyrické dílo inspirované Goethovým románem Vilém Meister je spolu s Hamletem Thomasovou nejúspěšnější operou.[99] |
| Prodaná nevěsta |
|
Bedřich Smetana |
1866 |
Lidová komedie Prodaná nevěsta je nejhranější ze Smetanových oper.[100] |
| Don Carlos |
|
Giuseppe Verdi |
1867 |
Verdiho grand opera ve francouzském duchu je nyní jednou z jeho nejvíce ceněných prací.[101] |
| Dívka z Perthu |
nebo Kráska z Perthu |
Georges Bizet |
1867 |
Opéra comique, v níž Bizet zpracoval jeden z románů Waltera Scotta.[102] |
| Romeo a Julie |
|
Charles Gounod |
1867 |
Gounodova verze Shakespearovy tragédie je jeho druhým nejznámějším dílem.[103] |
| Dalibor |
|
Bedřich Smetana |
1868 |
Jedna z nejúspěšnějších Smetanových oper zpracovává téma z české historie.[104] |
| Mistři pěvci norimberští |
|
Richard Wagner |
1868 |
Wagnerova jediná komedie mezi operami zralého období se zabývá střetem mezi uměleckou tradicí a inovací.[105] |
| Hamlet |
|
Ambroise Thomas |
1868 |
Volné zpracování shakespearovské látky.[106] |
| La Périchole |
|
Jacques Offenbach |
1868 |
Opereta zasazená do peruánského prostředí mísí komické a sentimentální prvky.[107] |
| Mefistofeles |
|
Arrigo Boito |
1868 |
I když je Boito známější jako Verdiho libretista, byl sám také skladatelem a strávil mnoho let hudebním zpracováním mýtu o Faustovi.[108] |
| Zlato Rýna |
nebo Rýnské zlato |
Richard Wagner |
1869 |
„Předvečer“ Wagnerova epického cyklu Prsten Nibelungů vypráví o vykování prstenu a kletbě na něj vložené.[109] |
| Valkýra |
|
Richard Wagner |
1870 |
Druhý díl Prstenu Nibelungů, příběh smrtelníků Siegmunda a Sieglindy a toho, jako valkýra Brunhilda neuposlechne svého otce Wotana, krále bohů.[110] |
| Aida |
|
Giuseppe Verdi |
1871 |
Proslulá opera byla objednána k oslavě otevření Suezského průplavu.[111] |
| Boris Godunov |
|
Modest Petrovič Musorgskij |
1874 |
Musorgského velké historické drama ukazuje pád Ruska do anarchie počátkem 17. století.[112] |
| Netopýr |
|
Johann Strauss mladší |
1874 |
Pravděpodobně nejpopulárnější ze všech operet.[113] |
| Dvě vdovy |
|
Bedřich Smetana |
1874 |
Další Smetanova komedie a jediná z jeho oper, která nemá námět z českého prostředí.[114] |
| Název opery |
Jiné názvy |
Autor hudby |
Rok |
Popis |
| Carmen |
|
Georges Bizet |
1875 |
Asi nejslavnější francouzská opera vůbec. Premiéroví kritici byli šokováni její směsí romantiky a realismu.[115] |
| Siegfried |
|
Richard Wagner |
1876 |
Třetí část Prstenu líčí, jak Siegfried přemohl draka Fafnera, získal prsten a osvobodil Brunhildu.[116] |
| Soumrak bohů |
|
Richard Wagner |
1876 |
V závěru Wagnerova operního cyklu se uplatní prokletí prstenu, Siegfried a Brunhilda umírají a svět bohů zaniká.[117] |
| La Gioconda |
|
Amilcare Ponchielli |
1876 |
Vedle Verdiho Aidy jediná italská grand opera, jež se udržela na mezinárodním repertoáru.[45] |
| Hvězda |
orig. L'étoile |
Emmanuel Chabrier |
1877 |
Komický kousek popsaný jako „kříženec Carmen s Gilbertem a Sullivanem, ve kterém je zamícháno spousta Offenbacha“.[118] |
| Samson a Dalila |
|
Camille Saint-Saëns |
1877 |
Wagnerem silně ovlivněná francouzská opera.[119] |
| Evžen Oněgin |
|
Petr Iljič Čajkovskij |
1879 |
Nejpopulárnější Čajkovského opera založená na Puškinově románu ve verších. Skladatel se silně ztotožňoval s hrdinkou Taťánou.[120] |
| Herodiada |
|
Jules Massenet |
1881 |
Toto zpracování biblického příběhu Salomé bylo zastíněno operou Richarda Strausse na stejné téma.[121] |
| Hoffmannovy povídky |
|
Jacques Offenbach |
1881 |
Offenbachův pokus o vážnější dílo zůstal po jeho smrti nedokončen. Dnes však je to jeho nejčastěji uváděné operní dílo.[122] |
| Simon Boccanegra |
|
Giuseppe Verdi |
1881 |
Verdi tuto operu dvacet let po prvním uvedení zásadně přepracoval.[65] |
| Parsifal |
|
Richard Wagner |
1882 |
Poslední Wagnerova opera je „slavnostní hrou“ na motivy legendy o Svatém grálu.[123] |
| Sněhurka |
nebo Jarní pohádka |
Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov |
1882 |
Jedno ze skladatelových nejlyričtějších děl.[124] |
| Lakmé |
|
Léo Delibes |
1883 |
Opéra comique zasazená do indického prostředí se slavným Jasmínovým duetem a koloraturní Zvonkovou árií.[125] |
| Le Villi |
|
Giacomo Puccini |
1884 |
Raná Pucciniho opera se spoustou baletních čísel.[126] |
| Manon |
|
Jules Massenet |
1884 |
Jedna z Massenetových nejpopulárnějších oper.[127] |
| Cikánský baron |
|
Johann Strauss mladší |
1885 |
Záměrem této operety bylo přispět ke zmírnění vztahů mezi Rakušany a Maďary v habsburské říši.[128] |
| Chovanština |
|
Modest Musorgskij |
1886 |
Dokončit druhý velký epos z ruské historie již Musorgskij před smrtí nestihl.[129] |
| Králem proti své vůli |
|
Emmanuel Chabrier |
1887 |
Ravel prohlásil, že by raději byl autorem této komické opery než Wagnerova Prstenu Nibelungů; zápletka Chabrierova díla je však proslulá svou zmateností.[130] |
| Otello |
|
Giuseppe Verdi |
1887 |
První veledílo Verdiho posledního tvůrčího období bylo vytvořeno na mimořádně kvalitní Boitovo libreto.[65] |
| Král z Ys |
orig. Le roi d'Ys |
Édouard Lalo |
1888 |
Bretaňská pohádka zhudebněná pod silným Wagnerovým vlivem.[131] |
| Sedlák kavalír |
|
Pietro Mascagni |
1890 |
Celosvětově oblíbená jednoaktovka bývá často uváděna spolu s Leoncavallovou operou Komedianti.[132] |
| Kníže Igor |
|
Alexander Borodin |
1890 |
Borodin na této opeře pracoval 17 let a nikdy ji zcela nedokončil. Nejslavnějším číslem jsou Polovecké tance.[133] |
| Piková dáma |
|
Petr Iljič Čajkovskij |
1890 |
V dopise svému bratrovi a libretistovi sám autor napsal „tato opera je mistrovské dílo“.[134] |
| Přítel Fritz |
orig. L'amico Fritz |
Pietro Mascagni |
1891 |
Označuje se jako pozdní příklad typu opera semiseria.[135] |
| Jolanta |
|
Petr Iljič Čajkovskij |
1892 |
Čajkovského poslední opera, lyrické dílo na libreto jeho bratra Modesta.[136] |
| La Wally |
|
Alfredo Catalani |
1892 |
Opera je obvykle považována za Catalaniho vrcholné dílo.[137] |
| Komedianti |
|
Ruggero Leoncavallo |
1892 |
Jedna z nejslavnějších veristických oper, obvykle se uvádí spolu s Mascagniho Sedlákem kavalírem.[138] |
| Werther |
|
Jules Massenet |
1892 |
Vedle Manon Massenetova nejpopulárnější opera.[139] |
| Falstaff |
|
Giuseppe Verdi |
1893 |
Verdiho poslední opera na další z Boitových vynikajících libret.[65] |
| Perníková chaloupka |
|
Engelbert Humperdinck |
1893 |
Známou pohádku Humperdinck zpracoval v plném wagnerovském stylu.[140] |
| Manon Lescaut |
|
Giacomo Puccini |
1893 |
Úspěch Manon etabloval pověst Pucciniho jako vedoucího soudobého skladatele oper.[45] |
| Thaïs |
|
Jules Massenet |
1894 |
Opera obsahuje slavnou mezihru Meditace.[139] |
| André Chénier |
|
Umberto Giordano |
1896 |
Veristické drama, jehož libreto napsal Luigi Illica, je Giordanovou nejpopulárnější operou.[45] |
| Bohéma |
|
Giacomo Puccini |
1896 |
Debussy prý po shlédnutí Bohémy řekl, že nikdo jiný nevystihl Paříž té doby lépe než Puccini.[45] |
| Královské děti |
|
Engelbert Humperdinck |
1897 |
Původně melodrama spojující písně a mluvený dialog. Autor dílo přepracoval v roce 1907 do podoby skutečné opery. |
| Fedora |
|
Umberto Giordano |
1898 |
Giordanova druhá nejpopulárnější opera.[45] |
| Sadko |
|
Nikolaj Rimskij-Korsakov |
1898 |
Píseň indického kupce z této opery se v Rusku těšila nesmírné oblibě.[134] |
| Popelka |
|
Jules Massenet |
1899 |
Opera dosáhla obrovského úspěchu hned po prvním uvedení a jen v roce 1899 se hrálo padesát repríz.[139] |
| Čert a Káča |
|
Antonín Dvořák |
1899 |
Mezi českými komickými operami je nepřítomnost milostné zápletky výjimkou.[141] |
|