Hluchota

Tento článek z oblasti lékařství potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Hluchota nebo sluchová porucha je snížená nebo chybějící schopnost vnímat zvukové informace. I když některé případy ztráty sluchu jsou vratné lékařskou léčbou, mnohé vedou k trvalému postižení. Životně důležitý je věk, ve kterém sluchová ztráta nastala, protože to může zasahovat do učení se mluvené řeči. Sluchové pomůcky a hlemýždí implantáty mohou zmírnit některé problémy způsobené sluchovou poruchou, ale často jsou nedostatečné. Osoby se sluchovými potížemi, zejména ti, kterým se sluchový problém vyvinul později, často vyžadují společenské uznání a podporu, stejně jak technické adaptace jako součást rehabilitačního procesu.

Obsah

[editovat] Příčiny

Jsou 4 hlavní příčiny ztráty sluchu: genetické, chorobní procesy postihující ucho, léky a fyzická trauma.

[editovat] Genetické

Sluchová porucha může být zdědena. Určitá vada může vzniknout poškozením jenoho či více genů. Zjednodušně si lze představit geny s dominantní funkcí a s funkcí recesivní. Má-li rodina dominantní gen pro hluchotu, zachová se přes generace, protože bude přenesena v potomku, i když bude zdědena jen od jednoho rodiče. Má-li rodina genetickou sluchovou poruchu způsobenou vadným recesivním génem, neprojeví se porucha vždy, protože obě části - alely - genu musí být přeneseny na potomka od každého z rodičů.

Dominantní a recesivní sluchová porucha může být syndromová nebo nesyndromová. Současný genový výzkum identifikoval tucty nesyndromových dominantních (DFNA#) a recesivních (DFNB#) formem hluchoty.

Nejobvyklejší typ vrozené sluchové poruchy v rozvojových zemích je DFNB1, též znám jak hluchota Connexin 26 nebo hluchota odvozená z GJB2.
Nejobvyklejší dominantní syndromové formy sluchové poruchy obsahují Sticklerův syndrom a Waardenburgův syndrom.
Nejobvyklejší recesivní syndromové formy sluchové poruchy jsou Pendredův syndrom, velký vestibulární vodovodní syndrom a Usherův syndrom.

[editovat] Nákaza nebo nemoc

Spalničky mohou způsobit poškození sluchového nervu
Meningitida může poškodit sluchový nerv nebo hlemýžď
Autoimunitní nemoc je v současnosti poznána jak potenciální příčina poškození hlemýždě. I když pravděpodobně zřídka, je možné, že autoimunitní procesy cílí na hlemýžď specificky, bez symptomů posihujících jiné orgány. Wegenerova granulomatozie je jeden z autoimunitních stavů, které mohou způsobit ztrátu sluchu.
Presbyakuze (stařecká nedoslýchavost) je hluchota pro ztrátu vnímání vysokých tónů, zejména u starších. Je považována za degenerativní proces, a je málo známo, proč někteří starší lidé mají presbyakuzii a jiní ne.
Mumps (epidemická parotitida) může způsobit hlubokou senzoricko-neurální sluchovou ztrátu (90 dB nebo víc), unilaterální (1 ucho) nebo bilaterální (obě uši).
Nosní mandle, které nezmizí do adolescence, mohou pokračovat v růstu a mohou zahradit Eustachovou trubici, způsobíc vodivou sluchovou poruchu a nosní infekce, které se mohou rozšířit do středního ucha.
Pacienti s AIDS a ARC často zažívají anomálie sluchového systému.

[1]

HIV (a následní infekce) mohou přímo postihnout hlemýžď a centrální sluchový systém.[2]
Chlamýdie mohou způsobit sluchovou ztrátu u novorozenců, kteří dostali nákazu při porodu.[3]
Fetální alkoholový syndrom podle záznamů způsobuje ztrátu sluchu v 64% novorozenců narozených alkoholickým matkám, z ototoxického efektu na vyvíjející se plod a podvýživu během těhotenství z nadměrného přísunu alkoholu.[4]
Předčasný porod způsobuje senzoricko-neurální ztrátu sluchu v asi 5% případů.[5]
Syfilis je obvykle přenesen z těhotných žen na jejich plody, a asi třetina infikovaných dětí se eventuálně stane hluchými.[6]

[editovat] Léky

Některé léky způsobí nevratné poškození ucha, a proto jsou omezené pro použití. Nejdůležitější skupinou jsou aminoglykozidy (hlavní člen je gentamycin).

Různé jiné léky mohou postihnout sluch vratně. To zahrnuje některá diuretika, aspirin a NSAID, a makrolidové antibiotika.

[editovat] Fyzická trauma

Poškození může být přímo ucha nebo mozkových center, které zpracovávají zvukové informace přenášené ušima.
Osoby, které mali úraz hlavy, jsou zvlášť náchylné na ztrátu sluchu nebo tinitus, buď dočasně nebo permanentně.
Vystavení se velmi hlasitému hluku (90 dB nebo víc, např. blízko tryskového stroje), mohou způsobit progresivní ztrátu sluchu. Ojedinělý případ extrémně hlasného hluku (jako exploze) může též způsobit dočasnou nebo permanentní ztrátu sluchu.

[editovat] Kategorie sluchových poruch

[editovat] Předřečová nebo pořečová

Věk, ve kterém se sluchová porucha vyvine, je zásadní pro naučení se mluvené řeči. Pořečové sluchové poruchy jsou mnohem častější než předřečové poruchy.

[editovat] Předřečová hluchota

Hlavní článek: Předřečová hluchota

Předřečová sluchová porucha existuje, když porucha je vrozená nebo jinak získaná předtím, než se osoba naučila řeč a jazyk, tím dělajíc vadu složitejší pro léčbu, protože dítě není schopné přijímat zvukovou/mluvenou komunikaci z okolí. Je důležité poznamenat, že děti narozené do znakujících rodin nezaostávají v jazykovém vývoji a komunikaci. Většina předřečových sluchových poruch je ze získaných podmínek, obvykle buď z nákazy nebo traumy, proto rodiny často nemají žádnou předešlou znalost hluchoty.

[editovat] Pořečová sluchová porucha

Hlavní článek: Pořečová sluchová porucha

Pořečová sluchová porucha, kde ztráta sluchu je získaná po naučení se řeči a jazyku, obvykle po šestém roku. Příčinou může být nákaza, trauma, nebo vedlejší efekt léků. Typicky, ztráta sluchu je postupná, a často zjištěná rodinou a přátely dlouho předtím, než pacienti sami poznají postižení. Obvyklá léčba obsahuje sluchové pomůcky a učení se čtení ze rtů. Samota a deprese může vzniknout důsledkem izolace (z neschopnosti komunikovat s přátely a rodinou) a potíží v přijímání jejich postižení.

[editovat] Částečná ztráta sluchu

Hlavní článek: Částečná ztráta sluchu

Osoby, které jsou nahluchlé, správně nedoslýchavé, mají mírnou poruchu sluchu, ale ne dost, aby byly považováni za hluchých.

Slovo nahluchlý, normálně používané jako přídavné jméno nebo příslovka, může též být použité jak podstatné jméno, odkazujíc na osoby se sluchovou poruchou.

Sluchově postižené osoby s částečnou ztrátou sluchu mohou zjistit, že kvalita jejich sluchu se mění ze dne na den, nebo z jedné situace do další, nebo vůbec ne. Též mohou do větší nebo menší míry záviset na sluchových pomůckách a čtení ze rtů. Snad si to vždy neuvědomují, ale připouštějí, že je pro ně důležité vidět tvář mluvícího při konverzaci.

Mnoho osob se ztrátou sluchu má lepší sluch v nižších frekvenčních pásmech (nízké tóny), a nemohou slyšet stejně dobře nebo vůbec ve vyšších frekvencích. Stav může zhoršit mnoho faktorů, které ovlivňují, jak mohou použít sluchové pomůcky nebo znalosti čtení ze rtů, nebo vnímání zvuku.