Bídníci

Les Misérables (francouzsky ubozí, nešťastní, mrzáci, atp. překládáno jako Bídníci či Ubožáci), je román Victora Huga z roku 1862. Tento román byl velmi úspěšný a prakticky ihned po svém vydání byl přeložen do mnoha jazyků. Postupem doby byl mnohokrát zfilmován a i jinak zpracováván, přestože od jeho vydání uplynula již dlouhá doba, často se k němu vrací mladí intelektuálové.

Román Bídníci působí nespojitě a jediným dějovým pojítkem je hlavní postava Jean Valjeana, což je nejprve vězeň číslo 24601. Jean Valejan byl odsouzen za krádež chleba k několikaletému vězení, kde se z něj díky péči biskupa Myriala stane slušný člověk. Po návratu z vězení se stane úspěšným podnikatelem, který svého bohatství využívá ve prospěch chudých. Jako protiklad chování Jeana Valjeana je v knize zdůrazňováno chování policejního prefekta Javerta, který se tak stává příkladem „zlé“ moci.

Román je rozdělen do pěti částí, každá část rozdělená do knih a každá kniha se dále dělí na kapitoly. Ačkoli v tomto dělení kapitoly zpravidla nepřekročí několik stran, má kompletní kniha přes 1200 stran. Jednotlivé kapitoly na sebe v některých případech navazují, ale mnoho kapitol je odbočkou někam mimo dějovou linii a jsou tak vlastně jen vyprávěním mimo. V díle je obrovské množství postav, které nemají význam pro celou knihu, ale jen pro její jednotlivé části. To často vede ke zkraceným vydáním, u nichž se podstatně zvyšuje čtivost a přehlednost díla. V románu nalezneme řadu úvah na téma společnost, náboženství, etika a politika, tyto úvahy jsou často odbočením od děje a v některých případech není zcela jasné co tím chtěl autor říci a proč to říká.

Význam knihy, podle větší části kritiků i recenzentů spočívá v boji s předsudky a ukázáním nespravedlnosti společenského řádu. Při hlubším pohledu na knihu nelze nevidět snahu k tendenčnímu pojetí, které v té době bylo velmi populární a které směřuje jasně proti společenským zvyklostem a tradicím.

[editovat] Charakteristika hlavních postav

Jean Valjean Nebo též pan Madeleine či Fauchelevent. Tato jména používal, neboť se musel jako bývalý galejník skrývat před policií, zejména před neúnavným komisařem Javertem. Javert ho stíhal, protože se domníval, že jedná se zlodějem a vrahem. Snad i čtenář si to zprvu myslel. Jeana Valjeana ale dokázal změnit jeden dobrý skutek otce Myriela. Když zbohatl, setkal se s umírající matkou malé Cosetky, o které se postaral. Stal se jí otcem, kterého nikdy nepoznala. Jeho duše byla velmi poznamenaná galejemi. Byl velice silný, v mládí pracoval jakou brousič stromů, později v Paříži jako zahradník. Když vyšel z galejí, byl plný nenávisti, zla a hořkosti k celému světu, během následujících let se úplně změnil, také rychle zestárl ze strachu, že přijde o milovanou Cosetu.
Thénardierovi Pan a paní Thénardierovi, tito lidé jistě patří mezi ty, jenž lze označit za hyeny lidské společnosti. Vždy využívají situace k vlastnímu prospěchu, přestože ublíží druhým. Těží z neštěstí jiných a ještě si nechávají platit. Nutno ale podotknout, že takové stvůry z nich učinila tato doba, snad i revoluce v roce 1789. Bylo totiž těžké přežít fyzicky, natož morálně. Pan Thénardier byl drobný nenápadný mužíček, za to jeho žena byla zrzavá, tělnatá, ošklivá, autor ji popisuje jako obryni, mužatku. Velice milovala svá dvě děvčátka Eponinu a mladší Azelmu, ale své syny nenáviděla skoro stejně jako ubohou cizí Cosetku, kterou k Thénardierovým dala na výchovu nešťastná Fantina. Ze vztahu Thénardierky k holčičkám Fantina usoudila, že bude dobrou matkou i pro její dcerku. Velice se však mýlila. Ani Thénardier nebyl lepší. Nezáleželo mu na ničem, pouze na penězích a vlastním životě. V roce 1815 se toulal u Waterloo, okrádal mrtvé či zraněné, vždy byl na straně vítězů. Jen náhodou se přihodilo, že zachránil život plukovníkovi Pontmercymu. Ve vsi Montfermeil si otevřel hostinec U seržanta od Waterloo, později, když zkrachoval se v Paříži živil jako zloděj a šejdíř, psal dopisy boháčům, kde prosil o almužnu a předstíral například nezaměstnaného herce nebo matku se šesti dětmi.
Marius Pontmercy
Byl synem onoho plukovníka, jehož zachránil Thénardier v bitvě u Waterloo. Ale Marius byl od svého otce díky svému dědečkovi Gillenormandovi odloučen. Proto se Marius setkal s otcem až po jeho smrti. Zbyl mu pouze list, ve kterém mu otec odkázal titul barona a tajemství o záchraně života u Waterloo. Marius se vždy snažil Thénardiera najít a vyjádřit své díky, ale když ho našel, litoval toho, jaký je to ve skutečnosti zločinec. Marius byl velmi hrdý, nepřijímal dary od svého děda, raději se odstěhoval a žil v chudobě. Hluboce se zamiloval do mladičké Cosety, kvůli které přemohl nenávist k dědovi, který neuznával jeho otce ani titul, a žádal jej o vystrojení svatby. Když Coseta odjela se svým otcem (Jeanem Valjeanem) ze čtvrti, velice se obával, že ji ztratil navždy a chtěl se nechat zabít při povstáních v červnu 1832. Jean Valjean jej odtud včas vytáhl a přežil, dokonce se shledal s milovanou Cosetou.

[editovat] Obsah

Příběh začíná drobným zločinem, který zpáchal ještě mladý brousič stromů Jean Valjean na konci 18. století. Chtěl ukrást chléb, a tak se vloupal do domu. Byl lapen a odsouzen na galeji. Několikrát se pokusil o útěk, ale vždy byl chycen. Celkem zde ztrávil 19 let. Když byl konečně propuštěn, bylo mu snad 50 let. Tenkrát chtěl chléb pro děti své sestry, jeho rodinu, teď neměl na světě nikoho. Bloudil krajem, až se dostal k otci Myrielovi, u kterého přespal. Za tento dobrý skutek se Jean odměnil po svém: otce Myriela okradl. Když byl ale dopaden a předveden, kněz zalhal a řekl, že ukradený předmět tulákovi daroval. Jean Valjean byl opět volný. Doputoval až na jih do města Montreuil, kde zbohatl na černém sklu, které nakoupil za stříbro od otce Myriela. Vykonal mnoho dobrých skutků, například postavil nemocnici nebo továrnu, až byl zvolen starostou. Setkal se s jednou nebohou ženou Fantinou, která se mu svěřila, že kdesi u Paříže svěřila svou dcerku k vychování jiné matce. Přála si ji vidět, ale zemřela dříve, než-li se vydal pan starosta Madeleine, což bylo nové Valjeanovo jméno, k Paříži na cestu. Fantinina dcera Cosetka se stala sirotkem, otce vůbec neznala. Jean Valjean se jí ujal a společně odešli do Paříže, pryč od zlých Thénardiérových v Montfermeil, kteří Cosetu „vychovávali“. Využívali ji k práci a ještě si za to nechávali od Fantiny platit. Celou dobu Valjeana pronásledoval policista Javert, který ho poznal na galejích a byl přesvědčen o tom, jaký je Jean zločinec, snad i vrah. V Paříži se živil Jean jako zahradník v dívčím klášteře, aby mohl často vídat Cosetku. Když děvče dospělo, odstěhovali se do domu poblíž Invalidovny. Často se procházeli v Lucemburské zahradě, kde se do dívky zamiloval mladý student Marius Pontmercy, který právě utekl z domu svého dědečka.
Když Coseta se svým otcem přestala zahradu navštěvovat, bál se Marius, že ji už nikdy nenajde. Tehdy bydlel student v domě s Thénardierovými, ale nevěděl o tom. Až jednoho dne přišel do doupěte Thénardierových pan Fauchelevent s Cosetou. Přinesli rodině nějaké jídlo a oblečení, ale místo vděku je chtěl Thénardier jen vydírat a okrást. Marius se o tom však dozvěděl, informoval policii a zločince zatkli ještě před tím, než stačili někomu ublížit. Thénardier ovšem z vězení uprchl, ale jeho žena tam zemřela. Marius díky tomu našel Cosetu a dozvěděl se, že i ona je do něj zamilovaná. Mezitím se začala Paříž bouřit. Pan Fauchelevent se z těchto důvodů odstěhoval i s Cosetou do jiné čtvrti a chystal se odcestovat do Londýna. Marius se toto doslech a myslil si, že Cosetu navždy ztratil. Ze žalu odešel na barikádu téměř na jistou smrt, odkud poslal Cosetě dopis na rozloučenou, že umírá. Tento list se ale dostal do rukou pana Faucheleventa, který se okamžitě vydal za Mariem. Na barikáě již všichni padli, Thénardierovy děti Eponina, ktará byla do Maria zamilovaná, a Gavroche i Mariovi přátelé. Jean Valjean zachránil Maria právě když padal k zemi raněn a vyvlekl ho ven pařížskými kanály. V podzemí potkal uprchlého Thénardiera, který Jeana nepoznal, ale myslel si o něm, že je vrah táhnoucí svou oběť. Jean celý špinavý odvezl Maria k jeho dědovi, jak to měl mladík napsáno na lístečku v náprsní kapse v případě smrti. Valjeana ovšem nikdo nepoznal a Mariův zachránce zůstal neznám. V tu dobu chtěl galejníka zatknout komisař Javert, když ale viděl, jak Jean pomohl studentovi, poznal, jak se v Jeanu hluboce spletl a nevěděl, jestli ho má nehcat zavřít nebo na svobodě. Vyřešil to skokem do Deiny, za pár dnů jej našli na dně řeky a v kanceláři poslední sbohem. Pan Fauchelevent mohl žít tedy bez obav. Ačkoli byl Marius těžce raněn, za několik měsíců se zcela uzdravil, ale zachránce stále neznal. Jeho děd mu udělil svolení s Cosetou, kterou mezitím našli.
Po svatbě mladých se Jean Valjean svěřil Mariovi s trestaneckou minulostí. Marius začal svým tchánem opovrhovat a Valjeanovy návštěvy u Cosety se značně omezily, kvůli tomu se zhoršil i jeho zdravotní stav. Jednoho dne za panem Pontmercym přišel jakýsi muž, že má na prodej tajné informace o jeho tchánu. Marius okamžitě poznal zločince Thénardiera, ale nechal ho mluvit. Povídal jak v kanálech viděl Valjeana, že vleče mrtvolu, kterou okradl. Ale Mariovi došlo, že mluví o něm a jeho zachránci. Vlastně byl Thénardierovi vděčný, vyhodil ho s penězi, aby mohl se svou dcerou Azelmou odjet do Ameriky. Thénardier se tam opravdu vydal, ale poctivému životu se nevěnoval: obchodoval s otroky. Marius se rychle rozjel s Cosetou za otcem Faucheleventem. Právě prožíval poslední hodinu svého života, ale byl nesmírně šťasten, že ještě mohl naposledy spatřit Cosetku, pro kterou se stal skutečným otcem, a že mu Marius odpustil.